Úterý 16.9. 201č,
-
Porošenko slibuje povstalcům zvláštní status, ruštinu a amnestii
- Účastníci pařížské konference se dohodli na široké podpoře Iráku
- Češi chtějí nabídnout Iráčanům pomoc s výcvikem bezpečnostních sil
- Vláda a odboráři dohodli podnikatelům zvýšení minimální mzdy o 700 Kč
- Nezmenší-li se bezzásahová zóna, bude Zeman zákon o NP Šumava vetovat
- Sobotka chce, aby mu Babiš přivedl nástupce za Jourovou co nejdříve
- Bývalí členové ostravské ČSSD chtějí pozastavení činnosti celé ČSSD
- Odvolání Mánka z řízení šumavského parku byla chyba, soudí Zeman
- Počasí v Praze: oblačno, až 24°C
Před referendem
Nadcházející referendum rozhodne o další britské historii. Zvenčí není fér věc posuzovat. Cistě technicky vzato je výhodnější být součástí většího fungujícího celku. Občan však vnímá i jiné hodnoty. Fungování, to jistě, ale jak se definuje a co je fungování státu? J to jenom to, co je dobré? Nebo je to, co je dobré,navzdory fungování státu? To občan těžko rozlišuje. Viz naši československou zkušenost. Před pětadvaceti lety se Češi i Slováci dohadovali, kdo na koho doplácí a dnes, po dvaceti letech po rozchodu, bychom, tu otázku těžko zodpověděli .Mají se Slováci po rozchodu líp, než by se měli, kdyby se Československo nebylo rozpadlo?Na tu otázku sotva někdo přesvědčivě odpoví.
Kdybychom byli zůstali uvnitř celku habsburské monarchie, možná bychom na tom hmotně byli vůbec nejlépe. Tato fikce předpokládá, že nevypukla první a tudíž tím spíš ne druhá světová válka, Hitler by se živil tapetováním a Osvětim by bylo místo na mimořádně podrobné mapě. Byli bychom ale spokojeni?
Na vzniku samostatného státu vydělají jednotlivci, především advokáti, kteří se stanou poslanci a ministry a rozhodují o státních zakázkách, kdežto bez samostatnosti by zastupovali strany v rozvodových řízeních. Občan z toho žádný bezprostřední prospěch nemá. Leda pocit,že třistaleté ujařmení skončilo.
To si říkali naši dědové v roce 1918.
Možná, že stejnou pitomost budou říkat dědové příštích vnuků už za týden.
Jestli jim vnuci budou děkovat, to se uvidí za sto let.
Nesmíš
Když se potkají majitelé psů, jsou z toho historky. Takže můj kamarád má psa, získal ho už dospělého, z útulku. Pejsek je hodný, plný vděčnosti, že konečně zakotvil v rodině. Pán domu nastolil pravidla. Pes může všude, ale ne do obýváku. Nesmí překročit pomyslnou čáru. Její poloha náležitě vysvětlena a pes respektuje. Rád si lehá k čáře, strčí přes ni čumák nebo tlapku, ale neodváží se ji prekročit.
To jenom v noci, když jde rodina spát... Vpadne do obýváku, vyvalí se na gauči a usne. Jenže usne tak tvrdě, že ráno, když jde rodina snídat, pes spí jak dřevo. Je tedy nutno dělat hluk, rodina dupe, hlasitě hovoří, pak se pes probudí, stáhne se za čáru a dělá nevinného.
Ví, že nesmí.
Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz