Stalo se módou bádat nad demokracií a všelijak ji vylepšovat. Marek Benda, taky jeden z vlků, kteří vymetají vlčinec už pětadvacet let, přišel se skvělým nápadem, že by rodiče měli volit za svoje děti, protože ve volbách jde o budoucnost výše zmíněných dětí (zde zamáčkněte slzu dojetí, já počkám, než vytáhnete kapesník). To je vskutku nápad tak trotlovský, že vede k pochybnostem o vynálezcově příčetnosti. K principům voleb – pokud se nemají zvrhnout v šaškárnu – patří voličova nezastupitelnost, proto se chodí s urnou i k lidem na smrtelné posteli a proto za plentu nikdo k voliči nesmí lízt, i kdyby to měla být jeho manželka.

Na pováženou je i nápad snížit voličův věk na šestnáct. Zde je zajímavý odpor levice – ona levice zná své pappenheimské a ví, že ti šestnáctiletí by nevolili Sobotku, ale Piráty anebo nějaké ještě divočejší uskupení. Pravice myšlenku podporuje, protože ti šestnáctiletí by volili Piráty anebo nějaké ještě divočejší uskupení a ukrojili by koláč spíš zleva než zprava.

Nesmysly se valí i z billobardů. Už jsme se tu pozastavovali nad městskými čtvrtěmi, které slibují, že urvou víc peněz z magistrátní kasy. Jeden koumák slibuje voličům v Praze, že budou moci volně parkovat před domem ve kterém bydlí. Co je to za člověka, že může takovou nehoráznost vyslovit, natož přetavit do volebního slibu? Výborné jsou i billboardy, ze kterých se kandidáti rovnou nabízejí za starostu, v první řadě je to doktor Svoboda za ODS.
Což, kdyby to tak v Praze dopadlo, by zdaleka nebylo to nejhorší, co by mohlo nastat.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Sundavači
Z kola dovedla skvěle sundavat i nebožka Iriska a Nora s Gari jsou v jejích šlépějích. Naučil jsem se být v sedle kola ve střehu jako Nick Carter v Adéle. Nejraději vidím sundavačky před sebou. Když jsou někde za mnou, bedlivě naslouchám. Pak slyším dusot – a předběhnou mě vždy zleva, protože to jsou řádně vychovaní pejskové. Předbíhají mě, ale někdy zahnou do pravého úhlu přesně před kolem a to je právě důvod, proč je třeba být ve střehu.

Nora mě včera doslova doběhla. Slyšel jsem za sebou dusot jejích tlapek. Běžela pomaleji než obvykle, cesta široká a periferním viděním jsem vnímal, že mě mine v půlmetrové vzdálenosti.
Co ale periferní vidění nezaznamenalo byl špalek, kus uhnilé břízy, Nora ho držela v zubech a utíkala s ním a když byla na mé úrovni, omrzelo ji to a hodila mi ten balvan pod kola.

Takhle nějak likvidovali Finové za zimních válek ruské tanky: šup s polenem do pásů!
Nesundala mě. Mám cvik a nějaký ten balvan mě nerozhodí.