Euroskeptické strany a euroskeptické hlasy nabývají na síle. Teď se mluví o švédských nacionalistech, kteří chtějí omezit přistěhovalectví. Euroskeptici získávají půdu v Německu, které je spolu s Francií hlavním tahounem Unie, přičemž ve francouzském politickém životě má euroskepticismus své pevné místo.

Tento proces je viditelný.
O to je více zarážející, že nepozorujeme žádný protiproud. Ta nespokojenost s Unií má jasné příčiny a ty je třeba analyzovat a reagovat na ně. Pocit národního ohrožení je vážný faktor a nelze ho bagatelizovat. Pocit sounáležitosti je jeden ze základních lidských pudů. Příslušníci evropských národů by jistě byli více nakloněni k evropanství, kdyby byla Evropa politicky a ekonomicky impozantně úspěšná. Není tomu tak, z mnoha důvodů. Jako producent ztrácí jedno odvětví za druhým. Politická váha, natož pak vojenská, je malá, pokud nějaká. To vše oslabuje důvěru. Evropské vedení se profiluje jako generátor nesmyslných příkazů a zákazů. Zatímco Číňané budují tisíce kilometrů vysokorychlostních železničních tratí, Unie zakazuje igelitové pytlíky.

Ukrajinská krize se tu najednou vyloupla tak trochu i jako zkouška evropskému raison d´etre. Ekonomické sankce tu jsou jako projev konkrétního postoje: Evropské společenství nechce kooperovat se státem, který porušuje státní integritu jiného státu, tečka. Dokud se tak bude dít dál, kooperace nebude, anebo bude omezená, to je poselství posledního jednání o sankcích, které Evropa nebude ani zmírňovat, ani zvyšovat.

Takový postoj by nebyl možný, kdyby se Unie rozpadla.
Což je něco, co si Rusko toužebně přeje a k čemu horlivě přisluhuje Václav Klaus.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Důvěra bez hranic
Gari je zlobítko, Nora je hodná, to je zavedená diferenciace v naší smečce. Tedy, zlobítko. Je podnikavá a podnikaví posunují hranice. Lidé i pejskové.

Snažím se o rovnoměrnou distribuci přízně. Misku dostává pevní Nora coby služebně starší, ovšem obsah misky je totožný, teď, když užje Gari dospělá. Tohle je snadná distribuce přízně. Někdy je to problematičtější.

Sedím u počítače a pracuju. Hodná Nora je na svém pelechu a podřimuje, občas mě pozoruje. Gari je někde na cestách po baráku. Načež přijde a přinese mi pytlík psích ňamítek. Jak se dostala do skříně a jak pytlík ukořistila? Věru nevím. Je tu s pytlíkem v tlamě a upírá na mě důvěřivé oči.
Otevřu pytlík, dám jí ňamítko. Pak vstanu a jdu k pelechu a dám další dobrotu Noře.
Za co? táže se její pohled.
Ani se neptej, odpovídám mlčky.