Tento krok ministryně Válkové je seriózní a očividně v prospěch věci. Ostře kontrastuje s reakcí Soudcovské unie, která hodnotila zájem ministryně Válkové jako nepřípustné vměšování výkonné moci do moci soudní.
Sympatické je i to, že se ministryně inspirovala nedávným případem, kdy soud nepostupoval formalisticky, nerozhodl za půl hodiny, jak se to stalo v Opavě, ale vyslechl ambulantního lékaře i lidi z domácího prostředí pacienta. Ministryni zřejmě jde o vytvoření nějakého standardu a ten by měl být stanoven podle důkladné znalosti konkrétního případu a ne zběžného vyhodnocení jednoho kusu papíru.
Ministryně Válková sdělila, že případů soudního propuštění duševně nemocných jsou desítky. To může být jak dobrá, tak i špatná zpráva. Každý ten případ je jeden lidský osud a soud zde funguje jako výhybka, jakou kolejí se bude život dotyčného dále ubírat. Děsná je představa, že je někdo držen pod zámkem v ústavu zbytečně, a stejně tak je děsná představa, že fatálně nebezpečného pacienta soud ledabyle pustí mezi lidi. Snaha ministryně Válkové je vedena starostí o serióznost soudního jednání. Snaha Soudcovské unie vyznívá jako starost o stavovskou nedotknutelnost, bez ohledu na cokoli, bez ohledu na následky.
V sobotu ji na veterině zbavili odsávacího drenu – to byla trubička zavedená do rány a připojené k jakési plastové harmonice, která měla odstraňovat z rány nepravosti. Celá ta věc očividně nefunguje a byl jsem moc rád, když ji pan doktor Gari odebral. Dlužno ještě poznamenat, že se Gari chovala statečně, ani nepípla a když bylo po výkonu, běžela se podívat vedle do kuchyňky, jestli by se tam nedalo něco vysomrovat.
Když už jsem jel na veterinu, vzal jsem Noru, protože už byl termín na očkování. Její chování? Klepala se, až jí cvakaly zuby. Mezi tím se Gari vrátila z kuchyňky s nepořízenou.
Odváděl jsem ty dvě, hrdinku i poserku, na vodítkách. Táhly mě, že kdybych měl na zádech padák, vznesl bych se nad střechy.
Ani hrdinové nemilují veterinární kliniku.