Ve středu se Kmoníček vyslovil na ukrajinské téma, tedy zase vstoupil na území, kde Zeman dupal svými holínkami a nadělal tam paseku. Kmoníček však dává všechno saturninovským způsobem na pravou míru.

Že je vize Ukrajiny jako člena NATO nesmyslná a že není reálný ani její vstup do Evropské unie, o tom jsme na tomto místě psali opakovaně od začátku krize. Kmoníček to vše formuloval velmi rozumně a dobře argumentoval. Ukrajina nemá zralé demokratické instituce. Těžko je – dodejme – může vybudovat teď, když je pod tlakem Rusy vyslaných zelených mužíčků, avšak nevybudovala je ani před tím, kdy zelení mužíčci nebyli na dovolené, ale sloužili ve svazku ruských ozbrojených sil. Pravdu ovšem má Kmoníček, že Ukrajina nemá svoji státnost od 14. století a těžko čekat, že ji vypiluje k dokonalosti za 25 let. Podstatné ale je jeho sdělení, že udržení územní celistvosti Ukrajiny je v zájmu všech zemí vysegrádské čtyřky a že je žádoucí, aby se zvýšily kontakty čtyř zemí s Ukrajinou. Aniž tu představu konkretizoval. Podstatné je ale jeho podpoření územní integrity.

V tom je totiž jádro pudla. Můžeme do nekonečna debatovat o oligarších a Majdanu a o tom a o onom, ale stabilita tohoto světa stojí na některých základních principech, a nedotknutelnost hranic k nim patří. Rusko tuto zásadu bez nejmenší pochyby porušilo. Podpora ukrajinské integrity je naprosto v intencích všeho, o co se demokratický svět snaží.

Kmoníček svoje teze zveřejnil v době, kdy jeho šéf je na Moravě.

Uvidíme, zdali tento pokus o uklidnění bouře profesně přežije. Z Hradu – mimořádně – zazněl střízlivý hlas rozumu.
Možná to zaslouží příkladné potrestání.

Bílé tečky a váhání Naši pejskové dávají přednost pelíšku před rozbředlým sněhem. To dovedu pochopit a však taky mají ráno zábrany, když je chci vyštvat ven. Postávají ve vchodu a snad dokonce čekají, že to bílé svinstvo odstraním. To netrvá dlouho. Vyběhnou a pak už se pohybují v krajině jako bílé tečky po bílé ploše. V lese je to pro mne snazší, jsou to bílé tečky na tmavém pozadí, takže je mám v merku a mohu ohlídat, aby nedělaly neplechu. Bílé tečky se zvolna mění v hnědé tečky a než dojdeme domů, sotva rozezná, která z nich je černobílá Gari a která hnědobílá Nora. Závěrečné dějství dramatu odehrává se u hadice v garáži, u hadice s vlažnou vodou. Situace stejná jako ráno. Postávání, váhání, čekání, zdali si to nerozmyslím. Ale nerozmyslím. Na očistě trvám. Bez váhání!