Copak ale tahle Rada pro reklamu říká na sérii reklam, vnucující lidem půjčky? I tak seriózní podnik jako je Česká spořitelna (jsem též zákazníkem) nabízí půjčku, která vydělává, hupky dupky, už tam běžíme – rozumíme, že vydělává tomu, kdo si půjčí. Tady se zcela jasně útočí na stupiditu části obyvatelstva. Jen hlupák může uvěřit, že ten, kdo si půjčí, na půjčce vydělá. Stejně neetická je reklama Komerční banky, která namlouvá lidem, že sloučením půjček se zbaví starostí. Jakpak se Komisi líbí slogan „nedělejte si starosti s dluhy, my vám na ně půjčíme“. Kam se podívám, tam vidím nabídky peněz a je mi z toho špatně od žaludku, protože za těmi reklamami vidím zničené existence, zoufalství, exekutory a malé a větší tragedie. Zločinné jsou takzvané malé půjčky pod pět tisíc korun, které nepodléhají regulaci a to je lichva naprosto stoprocentní. Historicky byly doby, kdy se jakékoli půjčování na úrok pokládalo za lichvu a trestalo se. V naší zemi se ekonomické zločiny těší podpoře podplacených poslanců. Parlament dlouho bránil lichvu, aby se netýkala trestní odpovědnosti právnických osob. Od právníků se dovídáme, že „u lichvy musím využít něčí tísně nebo dotyčnou osobu nějakým způsobem zneužít v té situaci, ve které se nachází. Případně zneužít určité nezkušenosti, rozumové slabosti apod.“ To se dá aplikovat na všechny reklamy na půjčky.
Z paměti ne a ne mi zmizet na velikánský billboard, slibující 19% úrok v jakési kampeličce, v době, kdy se hroutil jeden podvodný bankovní dům za druhým a všechny ztráty se platily z rozpočtu.
Krátce a dobře, kde je arbitrážní komise Rady pro reklamu? Proč se zabývá takovou pitomostí, jako je legrační karikatura malého šejdíře a nechává lidi finančně masakrovat nelítostnými pijavicemi?
V metru Gari s Norou v metru, ani nápad, to jsou lesní psi. Já byl v metru. Proplétal jsem se labyrintem stanice trasy B na Můstku a přede mnou šla slečna a vedla na vodítku velkého rotvajlera. Vzpomínal jsem na Barta, na to mocné hovadu. Plnil jsem jeho příhodami psí rubriku Neviditelného psa a později i Hyeny po dlouhá léta. Byla to urputná povaha, ten můj art. Zato rotvajler, kterého dva kroky přede mnou vedla křehká slečna na prověšeném vodítku, to byl milý, kultivovaný chlapík. Kráčel chodbami, plný pohody a porozumění. Inu, každý jedinec je jiný, psí jako lidský, a tenhle je příkladný, ba vzorný. Takto jsme došli až k jezdicím schodům, k eskalátoru. Milý jedinec se zastavil, pohlédl na eskalátor, otočil se a odvedl tu křehkou dívenku pryč.
|