Počasí v Praze: oblačno, 6°C Jedna východa

Voda neroztrhne sklenici letos v zimě. Tyhle plíživé ofenzívy začínají nenápadně a trvají vždy několik let. U nás to naplno začalo akcemi proti radaru v Brdech a bylo to fatální selhání politických elit, že nepochpily, odkud vítr vane (stačilo číst noviny, tehdy byla mediální scéna podivuhodně jednotná v této věci). Od té doby přitvrdilo. Velký putinovský propagátor Václav Klaus už odhodil veškeré zábrany a otevřeně vystupuje na stranách sil, které směřují k rozkladu Evropské unie. A když čteme AENews, je zřejmé, že to, co si myslím, že je můj dojem, že Zeman podporuje putinovskou linii, není jen dojem: oni to vnímají taky tak.

Takže kde je ta výhoda.

V našem českém rybníku trávíme pozoruhodně mnoho času debatami, zdali Fridrich Falcký neměl po Bílé hoře opouštět Prahu a že by se dala udržet a pravda a láska by byla zvítězila. A že v tom Mnichově jsme měli bouchnout do stolu a padnout všici a že v osmašedesátém měli naši kluci skočit do tanků a vyrazit. Nadšených bojovníků pro bitvy minulé bylo vždycky u nás dost.

Ale ony se ty dějiny nezastavily. To co prožíváme, to jsou taky dějiny. A nedělejme si iluze, opět jsme ohroženi. Vladimír Putin přišel na to, že lidem zacpe hubu nacionalistickými hesly a přestanou vnímat, že Rusko je tím, čím bylo vždycky, obrem na hliněných nohou, že žijí v nesvobodné neproduktivní zemi. Stačí jim, že získali Krym a že jejich bombarďáky dolétnou až k americkému pobřeží.

První zóna ohrožení je Pobaltí, ale my jsme hned v druhé zóně. Bude zásadně záležet na postoji národa. Historická paralela: Rakousko bylo obsazeno Rudou armádou, Československo bylo obsazeno Rudou armádou. Přitom Rakousko bylo v podstatě poražená země, Rakušané se na nacismu podíleli víc než Němci sami. Jenže z Rakouska Rusi vysouvali, protože věděli, že by je Rakušáci nesnesli a že by z nich zešlo víc potíží než benefitu.

Československo si nechali a půl století nás ždímali, protože tu většinový odpor nebyl. Ale pozor, odpor, to není partyzán ve křoví a odbojář s bombou. Ten odpor je v mysli. V duchu. Ten odpor je v tom, že něco nechci.

Putinovská propagandistická mašinérie dobře ví, že pán na Hradě žádný vzdor v českém národě vyvolávat nebude. To by byl úkol pro Václava Havla, jenže jeho odkaz je nyní špiněn coby opovrženíhodný havlismus.

A je to tady. Je na každém, co bude volit. Není pravda, že jsou věci složité. V jádru jsou vždy velmi jednoduché. Nakonec je to vždycky volba, ano nebo ne.

Teď je to volba Východ nebo Západ.

Zdá se, že dnes volba pro západní směr vyžaduje více odvahy, než volba, jakou naznačuje bývalý i současný prezident republiky.

Bubák Gari jde za bubáka, o tom dnes už není možno vést spor. Nejraději strčí hlavu pod deku a sleduje svět kolem sebe jinými informačními receptory, než jsou oči. Je to úkon zdánlivě jednoduchý přetáhnout si deku přes hlavu. Když o něm budete přemýšlet, zjistíte, že tak jednoduchý není. Vyžaduje poměrně složitou koordinaci pohybů a Gari je přece jenom pejsek. Na své straně má jen vědomí, co chce: být bubák. Taky tuší, že jí deka bubáctví poskytne. A pak se vrhne do akce, sestávající z množství pohybů. No a výsledek je – bubák. Námět k přemýšlení. Důležité je, že vím, že chci být bubák. To ostatní přijde samo. -->