Severní Korea je, zdá se, vůbec nejodpornější státní útvar světa, pokud pomineme zcela rozložené africké státy, které se propadly do chaosu a navázaly na dávné tradice vzájemného vraždění. Pan Kim Pchjong-il sloužil sedmnáct let jako velvyslanec v Polsku a teď ho přesunuli do Česka, aniž kdo zná důvody.
Ubohá severní část Korejského poloostrova je v rukou zločineckého gangu. Bylo by si přát, aby komunistická Čína přestala tento útvar podporovat a pak by snad nastalo to, co se stalo v evropských koloniích Ruska, když tehdejší car idealistický Gorbačov nařídil sklopit bajonety, na kterých tehdejší vládcové seděli. Nastaly ovšem složité procesy, zdaleka neskončily – když se šlo pětačtyřicet let dolů, pak cesta nahoru potrvá přinejmenším stejnou dobu. Kim Ir-senův syn zřejmě bude pokračovat v luxusním vyhnanství. Bude v Praze žít životem, o jakém se ani v nejrůžovějších snech nezdá většině lidí té země, jimž tatínek určil jejich osud. Jistě si ze všeho nejvíc přeje, aby ho nepovolali domů, taky by se mu mohlo stát, že ho nechají roztrhat psy. I to se snad v severní Koreji děje.
Příchod Kim Ir-senova syna je kuriozita, která snad nestojí ani za zmínku. Stojí leda za to, abychom si uvědomili, že nás dělí pouhých pětadvacet let od doby, kdy jsme byli blíže zrůdnému režimu severní Koreje, než standardnímu životu, na jaký jsme si zvykli natolik, že si ho neumíme vážit.
Znovu s Roníkem
Po dlouhé době opět vycházka s Roníkem! Naposledy to bylo loni, pak byly Vánoce, cestování naše i cestování Roníkových pánů, Roník byl v psím hotelu. Teprve včera zase spolu. Ono to na fotce vypadá jako velmi srdečné setkání, ovšem to je ta ošidnost fotografie. Zachytí okamžik a vypadá to potom jako odlitek věčnosti. Ve skutečnosti to je zachycené setkání dvou protiběžných kyvadel. Gari vlevo, Ronny vpravo, minou se a Ronny vlevo, Gari vpravo od cesty. Nutno dodat, že se Ronny statečně snaží držet tempo. Ale je to trochu jako stíhačka a bombarďák. Není těžko uhodnout, kdo z těch dvou je stíhačka.
|