Pokud by měl mít Ransdorf pravdu, bude to mít velmi vážné politické důsledky. Těžko posuzovat tak zvanou veřejnou náladu v Evropě. Nicméně je jasné, že se ukrajinské vedení intenzivně snaží zatáhnout Evropu a NATO do svého sporu. Soudný člověk vidí neudržitelnost unitárního modelu Ukrajiny a takto stanovený cíl zápasu je nereálný. Poslední minská dohoda naznačila směr, který se zdá být realistický – nárazníkové pásmo oddělí sporné strany a po skončení bojů, pokud bude dobrá vůle, se najde statut východní Ukrajiny. Analogie jsou vždy ošidné, nicméně inspirací by mohl být Kypr, jde Řekové a Turci spolu jedenáct let bojovali a nakonec vznikla Severokyperská turecká republika, jakýsi polostát, který není mezinárodně uznán s výjimkou Turecka (přičemž je pikantní, že jak Řecko tak Turecko jsou členské státy NATO). Ale lidé žijí a nevraždí se a to je asi to hlavní, oč by mělo jít.

Zpět k Ukrajině. Jestliže separatisté slavně předvedou mezinárodnímu tisku zajaté americké a britské výsadkáře a francouzské cizinecké legionáře, rozumí se tedy příslušníky americké, britské a francouzské jednotky, nikoli dobrodruhy táhnoucí za dobrodružstvím, pak to bude pro Ransdorfa velká satisfakce.

Pokud ne, pak se uvidí, co nám pan poslanec zase napíše v duchu O čem česká média neinformují. V tomto duchu omamují internetové publikum okrajoví pisálkové, zastánci extremistických konceptů. Vědí, že prostší segment publika nachytají na sliby, že mu předloží „to o čem mainstreamová média nepíší“. Pravda je taková, že takzvaná mainstreamová média se snaží publikovat zprávy ověřené z nezávislých zdrojů. Ransdorf publikoval něco, co by jistě mainstreamová média okamžitě zveřejnila, kdyby to měla ověřené. Ale nechme spekulací, ono se brzy uvidí. S tím přípodotkem, že po tom co se na Ukrajině stalo se vyloučit nedá vůbec nic.

To nemá cenu Stalo se to v poslední době pravidlem, takřka rituálem. Projdeme místem zvaným U dubu, pokračujeme lesní pěšinou až na cíp lesa a odtud vede k našemu Šmoulovu nedávno vysázená alej pěkně lemovaná historickými žulovými patníky. Podél ní se táhne směrem k Březové pole. To je od podzimku zorané, je rozbrázděné pěkně hlubokými brázdami. No a jak tudy jdeme, Gari s Norou na pole vběhnou a začnou spolku zápasit. Pozvolna se mění z černo, respektive hnědobílého psa na černo, respektive hnědohnědého psa. Marné volání, řečeno s básníkem. Když tudy ale jdeme hodně brzy ráno, jak se to stalo dnes, jdeme a pozorujeme východ červeného slunce (já), psice nevbíhají do oraniště a nezápasí. Nemá to cenu. Brázdy jsou zmrzlé. Nelze se zprasit. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz