 |
Na otázku, kam půjde hnutí Ano dál, odpovídá serióznější část komentátorského sboru, že neví. Hnutí nemá nadále čitelný politický program. Veřejnost zná několik sloganů, nikoli směřování. Provázanost s agrárním megapodnikem je jasná. Na tom nezměnil sněm vůbec nic. Navzdory tomu podpora ve voličské obci roste. Ona se totiž veřejnost o programy nezajímá a názorová pestrost jde mimo ni. Babiš to moc dobře ví, a proto žádnými programy nikoho nedráždí.
Je to trochu jako na závodech. Sociální demokraté se Sobotkou v čele mají podporu menší, ale mají post premiéra. Je to pořád Sobotkova vláda. Pro Babiše je to situace výhodná i zapeklitá. Zdá se, že se nám tu rýsuje image nejúspěšnější vlády polistopadového období a vavřín za to obdrží pan Neslaný Nemastný, přirovnávaný k Hurvínkovi. Struktura voličské podpory je však složitá. Babišovo ANO je bezpochyby moderátorem, který brání Sobotkově socialistům rozhazovat státní peníze lopatami ještě štědřeji a, hlavně, podléhat vlivu odborovému hnutí. Babiš je miliardář s lidskou tváří. Nedráždí lidi floskulemi o osobní odpovědnosti. Princip osobní odpovědnosti zastává velmi urputně, jinak by nebyl miliardářem a nepatřil mu Agrofert, v nejlepším případě by prodával mrkev ve stánku u nádraží. Ale nikomu ten princip nevěší na nos. Žádný princip nevěší nikomu na nos. Postupuje vpřed na surfovém prkně, svištícím na ohnuté vlně sociální demokracie.
Tohle nemůže trvat věčně. Sněmem Babiš posílil. Nemá v zátylí žádného Haška a se Zemanem je kamarád. Dokonce i Stropnický si potykal se Zemanem. Kdo z vás, pánové, na to má?
Takže, suma sumárum, sněm ANO je bezpochyby Babišův úspěch, Pilného vzpoura jen zoufalcovo volání ve vlnách poté, co ho hodili přes palubu.
|
Příležitostný dvojnožec
Není to tak dlouho, kdy se Garině podařil akrobatický kousek. Dámy se vrátily z procházky zbahnělé a nahnal jsem je do garáže k výlevce s hadicí. Gari jako obvykle šla první. Dělá to zřejmě z bujnosti a proto, že chce být VŠUDE první, i do brány pekelné by se drala, aby ostatní předběhla. Narvala se do výlevky, já začal kropit, ona se mlela a najednou koukám, ona dělá stojku, opravdu stojí na předních tlapách!
Dneska stojku nedělala. Půda byla po ránu ještě zmrzlá, takže stačilo pejskům tlapky otřít vlhkým hadrem. Gari zase první – a když jí utírám přední tlapky, postaví se na zadní. Chtěla by být dvojnožec, chtěla by chodit po dvou. Jako první ze všech psů.
|