Středa 4.3. 2015
,Nedovedu posoudit, do jaké míry je úsudek paní primátorky expertní, ovšem z laického pohledu je plně opodstatněný. Naopak, jen debil by se spokojil s vysvětlením, že nikdo nemohl počítat s přívalovým deštěm a s vlhkostí v tunelu. Navíc je tu šílené pomyšlení, že osud stavby v řádu desítek miliard je v rukou soudního znalce. Poznali jsme bohužel příliš mnoho soudních případů ovlivněných zaujatými soudními znalci, abychom byli v tomto ohledu klidní, že vše proběhne v pořádku.
Shodou okolností jsem dostal od jednoho čtenáře velmi roztrpčený mail. Pisatel se svěřuje, s jakým nadšením vítal pád komunismu před pětadvaceti lety a trpce popisuje, jak se propadá stále hlouběji do deziluze a skepse. Dlužno si ale uvědomit, že hlavní příčinou negativních pocitů není takzvaný kapitalismus, tedy počínání soukromého sektoru. Příšerně neefektivní je stát a padoušstvím zavání vše, čeho se dotkne. Nikdo samozřejmě za nic nemůže a firma, která položila propustné kabely do louže bude mít nadále přístup ke státním zakázkám.
Ze zákona.
Konec prázdnin
Jarní prázdniny strávila moje vnučka Dominika z části u nás ve Zvoli. Uteklo to, skončily výlety s Gari a Norou do lesa, naposledy jsme vylezli na Anapurnu, na hromadu borových klád ve zvolském lese. Nastala chvíle, kdy bylo třeba zabalit kufírek a odjet do Prahy. Zabalit kufírek! Gari je prostoduchá a ještě si proti kufírkům a kufrům a taškám nevypěstovala averzi, ovšem Nora je poučená a ví, čeho je takový kufr předzvěst. Následuje odjezd do psího hotýlku a sbohem probíhačko po Myší a Motýlí louce, sbohem psí zápasy v místě zvaném U dubu, sbohem úprky kolem oplocenky. Psu nic nevysvětlíte. Nemělo smysl ji ujišťovat, že je to kufírek neškodný, nikoli zlověstný. Nora nasadila tragickou tvář. Zatímco Gari se svým prostoduchým obličejem běhala kolem Dominiky a vrtěla ocáskem, Nora ve dveřích bilancovala život a loučila se navždy. Do auta jsem ji musel nasadit skoro násilím, oba pejskové vždycky Dominiku vyprovázejí. A nechtěl bych vědět, co se dělo v její mysli, když jsme později tím autem projížděli skutečně k místu, kde psí hotýlek stojí. Žuchnutí kamene spadlého ze srdce jsem neslyšel. Ale muselo tam nastat, tím jsem si jist, když jsme jeli dál a hlavně, když jsme se vrátili do psí boudy ve Zvoli.
|