Úterý 14.4. 2015
,Těžko si v této souvislosti nevzpomenout na legendu o indickém učenci Sissovi ben Dahirovi. Ten prvý vynalezl šachovou hru a svého krále Šahrama požádal o odměnu ve formě obilí. Kolik že Sissa chce? Na první políčko šachovnice jedno zrnko, na druhé dvě, na třetí čtyři, na čtvrté osm a tak dál, po celé šachovnici. Krále překvapilo, že se skromný učenec spokojí s pytlem zrnek, ale pak mu někdo spočítal, že by to bylo celkem přes 18 trilionů zrnek, a to by se muselo pěstovat na celém povrchu zeměkoule včetně moře po deset let.
Znamená to, že v budoucnu bude ve vesmíru víc tranzistorů než čehokoli jiného?
Otázka je to samozřejmě absurdní. Mooreův zákon nepatří mezi zákony přírodní, je to spíš jen postřeh a to, že zatím více méně odpovídá skutečnosti, je důsledek toho, že se vývoj tímto pravidlem řídí a výkony procesorů se ladí tak, aby Mooreovu zákonu odpovídaly. Je z toho pěkný reklamní trik.
Před lety mě předáci zdejších IT firem pozvali, abych na jejich slavnostní večeři pronesl něco moudrého. Se skleničkou v ruce jsem rozmarným tónem řekl něco v tom smyslu, že výrobci informačních technologií jsou větší podvodníci než všichni mafiáni a burziáni dohromady, protože už mají všechno dávno vynalezené dopředu a jenom to realizují postupně, aby donutili zákazníky každé dva roky vyhodit své drahé zařízení a koupit si nové. Následoval rozpačitý potlesk, načež můj přítel mezi nimi mi pošeptal: „Tohle neradi slyšíme, protože je to pravda!“
Podvodníci nebo nadvodníci, skutečnost je taková, že do provozu přicházejí stále složitější a výkonnější zařízení, která obecně zahrnujeme mezi počítače. Prolínají nám do života. Marně se tomu bráníme. Lidé nejdřív odmítali chytré telefony a argumenty proti nim uváděné byly velmi trefné: jsou zbytečně velké, špatně se obsluhují a hned se vybijí. Že to jsou v podstatě počítače, netřeba zdůrazňovat. A dnes se prodávají především chytré telefony a ty zastaralé, tlačítkové, vymírají. Totéž určitě bude s chytrými hodinkami, i ty jsou potvrzení Mooreova zákona. Maličké zařízení, nabité tranzistory, které dělá něco, co dnes nepotřebuju. Za pár let je taky nebudu potřebovat, protože hodinky nenosím žádné, ani mechanické, ani elektrické.
Ale určitě si budu připadat mooreově nezákonný.
Život s tlapkou
Těžko se Garince vysvětluje, proč chodím do lesa jenom s Norou. Musí držet klid – a dneškem je to už druhý kulhací týden. Kupodivu nezlobí, třebaže není vylítaná, nic nerozkousala, ven se podívá jenom na zahradě. S klidem přichází jen malé zlepšení, ale pak zase přijde návrat a chudák skáče po třech. Je to něco jako pochmurný osudový korektiv: jsi moc živá a čilá? Tak tady máš ránu a je po čilosti a živosti!
|