Pátek 5.6. 2015
,Tohle je případe hodný Šalamouna a kdo ví, jak by moudrý král rozhodl. Třeba by ocenil ty klienty, kteří se nevzdali, byť byli okradeni, a vyvinuli úsilí a domy dostavěli i na chatrném právním základě. Týž Šalamoun by ale možná vzal v úvahu, do jaké míry mohli všichni okradení vynaložit stejné úsilí, a položil by si otázku, zdali někdo nebyl nějak někým postaven do výhodnější pozice.
Rozsudek pražského vrchního soudu ještě není konečný, protože správce konkurzní podstaty se může dovolat k Nejvyššímu soudu. Poučení tedy není žádné.
Jenom jedno ano, ale na ně nikdo nedá, třebaže je univerzální a obecně platné.
Jakmile je něco senzačním způsobem výhodné, a to se jevil býti i H-System, vždycky je z toho průser. Očividně výhodná nabídka je skvělý kšeft pro toho, kdo ji nabízí, a využívá toho, že náš právní systém nedokáže okradené och
ránit. Je z toho džungle a v ní platí jediné pravidlo přežití - čím větší výhoda, tím horší riziko. Výhodám se vyhýbejme.
Ve Vladislavově ulici mě oslovila dvojice zbloudivších Brňanů. Ubytovali se na nějakém botelu, jak jsem vyrozuměl, u Jiráskova mostu a poslali je s autem zaparkovat do Václavských garáží ve Václavské ulici. Vzdušnou čarou to není tak daleko od Vladislavky, ale pro auto je to docela zámotek. Takže: vytáhnu iPhona, otevřu Mapy.cz a vysvětluju. Do toho se připletl nějaký Pražák a ten taky věděl, kde jsou Václavské garáže. Takže jsem vzal dámu (byl to pár Brňanů) stranou a vysvětloval jsem svoji verzi cesty do Václavské ulice, kdežto můj vysvětlovací konkurent hučel do pána kousek ode mne.
Dohučeno. Načež jsme se loučili a paní mi povídá:
“Udělal jste dobrý skutek!“ No a já na to, že bude jistě brzy potrestán.
Načež jsem dojel metrem na parkoviště na Smíchově a nasedl a jel jsem domů. V Břežanech jsem chtěl nakoupit potraviny. Zastavím a zjistím, že nemám mobil. Tak to šlo rychle, ten trest za dobrý skutek. Bádal jsme v duchu, kde jsem o něm mohl přijít. V metru? Na parkovišti? Tam jsme u kasy chvilku šašil, protože jsem ve šrajtofli nemohl najít parkovací lístek. V pochmurné náladě jsem p nákupu jel domů do Zvole. Ljuba byla ještě v práci, v poli roli, zastavil jsem u sousedů a poprosil sousedku Andreu o poslední pomoc: Prozvoň mě!
A řeknu vám, žádné andělské chorály nezní tak božsky, jako zvonění telefonu, zapadlého do tapecírunku auta!