Čtvrtek 11.6. 2015
,Důchody byly, jsou a vždycky budou malé. Důchodová reforma zavedená předchozí vládou ztroskotala ještě dřív, než začala. Našlo se jen málo lidí schopných uvěřit, že republiku čeká řada desetiletí klidného, nerušeného vývoje provázeného hospodářským vzestupem, což se projeví navýšením uspořených peněz. Za takřka nulového úroku a pochybných hospodářských výsledků investičních fondů je myšlení na zadní kolečka tak trochu mletí naprázdno.
Jsou ale kroky, které jsou bezesporu rozumné a mohou člověku na stará kolena výrazně zlepšit situaci. Především je třeba bydlet ve svém. Zdaleka to nemusí být bydlení luxusní. Střecha nad hlavou je ale jistota, kterou sice lze znehodnotit, ale mnohem hůř než jiné jistoty a pseudojistoty.
No a pak by se měl člověk snažit být užitečný, takovou činností, kterou lze vykonávat, i když mu ubývá sil, chabne zrak a zdraví hapruje.
Jedno s druhým jsou pilíře jakž takž spolehlivé.
Ale neříkejte to dál, protože by se to mohl doslechnout ekonomický ideolog Mládek a vymyslet na to nějakou daň.
Malé prase taky prase
Také já ho potkal, to malé prase, které v úterý potkala Ljuba doslova u nás za humny, v ulici Březovská. Tohle setkání se odehrálo už v lese, ale také hodně blízko Šmoulova, nějakých sto metrů od jeho okraje. Jdu, slyším štěkot, Gari s Norou se mohou uřvat. Pak zahlédnu něco zrzavě štětinatého a v další vteřině jsme prozřel. Není to žádný štětinatý pes. Prasátko je to maličké a zřejmě se zatoulalo od stáda. Chrochtalo a nezdálo se, že by se nás bálo. Pejsky jsem zahnal pryč a nechal prasátko na pokoji. Co s ním? Nejspíš ho bude muset někdo zastřelit, nebo si ho vezme domů do chlíva? To se nejspíš nesmí. Střílení čehokoli nemám rád, jenže zase je mi jasné, že se divoká prasata nemohou jen tak potulovat po Šmoulově. Jsou přece jen divoká a chudák Bart před deseti lety jedno takové setkání málem nepřežil, a taky to bylo blízko cesty, kudy tehdy chodily desítky lidí. Takže nám tu běhá malý štětinatý problém.
|