Pondělí 31. 8. 2015
, |
Není tu Ludvík Souček, aby se ujal románové interpretace případu, jímž ožila média uondaná vedrem a unavená imigrantskou horečkou. Po sedmdesáti letech se u Walbrzychu vyloupl vlak, tedy nevyloupl, prý je tam zakutaný do země, a ten vlak je narvaný zlatem a uměleckými předměty a nastraženými minami.
Zdá se, že uondanost se stala standardním stavem mysli, jinak si nedovedu vysvětlit, jak to, že zde ještě není žádná spiklenecká teorie. Když islamisti sestřelili Dvojčata, to šlo jako když bičem mrská, šlo o letadla dálkově řízená CIA, v pozadí byli Židi, kdo jiný, dvoijčata vlastně nespadla a všechno to sloužilo k vybudování žido-plutokratického americko-sionistického Nového řádu. Tehdy to bylo jasné hned.
Jak to, že nikomu není divné, že tak najednou se z nicoty vynořila fáma o zlatém vlaku? My máme svůj Štěchovický poklad. Jenže ten má racionální základ. Ve Štěchovicích skutečně byly ukryty nacistické dokumenty a skutečně je Američané těsně po válce odvezli a pak je museli vrátit a kdo ví, co vrátili a co si nechali a co v dokumentech bylo. No a po Štěchovickém pokladu se otevřeně pátrá už pětadvacet let po pádu komunismu, čistě z toho důvodu, že před tím to možné nebylo.
Jak to tedy přijde, že zlatý vlak supí někde v podzemí sedmdesát let po válce a nikdo ho sedmdesát let neslyšel a najednou vnímáme jeho ozvuky?
Vstoupím na tenký led spekulace a řeknu tedy, že na žádný vlak nevěřím a tvrzení, že existence vlaku je na 99 % jistá, je mi k smíchu. Nevěřím, jelikož mě život naučil nevěřit prakticky ničemu. Takže nezbývá než si klást otázku, kdo si ten humbuk vymyslel, právě v závěru srpna 2015?
Mohou to být nějaké vnitropolitické polské záležitosti, kterým nerozumíme, stejně jako většina Poláků. Ale původci spikleneckých teorií by měli mířit v širším záběru. Co Američané a Walbrzych? A co Židi? Světový židovský kongres se už ozval, není to vodítko? Rozhodně je za tím nějaké obrovské svinstvo a Petr Hájek nám ho na Protiproudu vysvětlí.
|
Pracovitost
Gari i Nora mají rozdílný vztah k práci. Dokonce si troufnu ten rozdíl označit za zásadní. Nora je pracovitá, kdežto Gari jdou tlapičky od práce stranou. Je to roztomilý pejsek, ta Garina, moc hodný, má legrační klaunský ksichtík, ale jakmile se začne něco dělat, jde o d toho pryč.
Zato Nora dává najevo účast a snaží se do práce zapojit, obvykle tím, že se zmocní nějakého klacku a začne ho žvýkat, kdežto Gari se odklidí někam stranou a válí se na pelechu. Samozřejmě že Norinčino pracovní úsilí nemá žádný pozitivní efekt. Když třeba stříhám keř, nesnaží se ukusovat přečnívající větvičky. Je ale nablízku a dává najevo zájem a solidaritu. Takže kdybyste mě přistihli při nějaké pracovní činnosti a poblíž byl bílý ohař s tmavými fleky, bude to Nora. Kdybych v ruce držel chleba se šunkou, byla by to Gari.
|