Úterý 22. 9. 2015
,Na složitém a mnohačetném syrském bojišti je i budoucnost imigrační krize. Ještě minulý týden přicházely povzbudivé zprávy o kontaktních skupinách, které znesvářené strany oslovují. Taková činnost by mohla signalizovat začátek konce. Jistě by to nebyl konec brzký. Jednání vedoucí k ukončení konfliktu se počítají spíš na roky než na měsíce. Konfliktní strany si musí zachovat tvář a zdání čestného výsledku. Ze syrské občanské války nemůže vzejít žádný jednoznačný vítěz, na to nikdo nemá dost sil. Musí vzniknout větší počet státních útvarů, které se naučí jeden druhého respektovat a žít v kooperaci, jen takové řešení dává smysl.
Jenže Rusové teď nasadili otevřeně jiný kurz. Zdá se, že usoudili, že je k tomu vhodná chvíle. Ještě před dvěma roky byl nejeden evropský předák nažhavený a povykoval s prstem na spoušti a okem upřeným na Damašek. Na podobné napínání svalů dnes není na evropském kontinentu nálada.
Rusové se už jednou spálili v koloniálním dobrodružství – když prohráli válku v Afghánistánu. Jenže tenkrát byla jiná situace. Proti nim stála silná a dosud sebevědomá Amerika. Ta je dnes silná pořád, ale sebevědomí ztratila po sérii ostudných proher. Bude chtít Obama otevřít jako poutač pro volební rok novou válečnou frontu?
Takže Rusové mají v Sýrii prostřený stůl a nezdá se, že by jim někdo měl sto chutí ujídat. Jen aby to jídlo nebylo moc peprné.
V pasti
Odvezl jsme auto do Zierovy autoopravny v sousedním Ohrobci. Vozívám s sebou pejsky, protože pak se vracíme oklikou do Zvole, jdeme cestou na Homoli a za zvolskými humny to zalomíme k fotbalovému hřišti a pak okrajem vesnice k lesu, až navážeme na obvyklou lesní trasu. Čtyři, pět kiláčků procházky. V pohodě jsme dorazili do zmíněné okrajové části Zvole a najednou koukám, Gari běhá někomu po zahradě. Ona vždycky vběhne, kde je otevřeno, na zahradu a někdy i do baráku. Nic tam neprovede, jenom si chce všechno prohlídnout. Ale tady měli vrátka zavřená. Gari někde našla díru, vlezla dovnitř a zapomněla, kde ta díra je. S děsem v oku orbitovala kolem baráku a já skoro doslova hledal, kde nechal tesař díru. A najednou se mě něco dotkne lýtka. Ohlédnu se a je to Gari. Co tu děláš, pane? Máme před sebou ještě hodný kus cesty! Takže, poučení: kde je ta díra?
|