Úterý 15.12. 2015
,Vše je založeno na nedoložené tezi o lidském vlivu na proměny klimatu. To je důležité, jde o proměny klimatu. Ty jsou zaznamenány v průběhu dějin a jde o přirozený, tedy o přírodní jev. Ve středověku se v Praze dobře dařilo vínu a za Rudolfa zrály v hradních zahradách fíky. Pak nastalo studené období. To je příroda. Na tuto sinusovku naskočili šikovní lidé a obrátili ji ve svůj prospěch. Pomáhají jim média. I to je tak přirozené, že to vypadá na přírodní jev: média potřebují příběh, lidský obsah, konflikt. Kdyby měla napsat, že se mění počasí, nikoho to nebude zajímat. Změny počasí lidským vlivem a zápas o budoucnost lidstva a světa a vesmíru, to je živné téma pro média, která živoří pod tlakem nových informačních technologií. Média vytvořila mýtus o lidském vlivu na výkyvy klimatu, protože je to živí. Politici to vítají. Kdyby měli slíbit lidem lepší školství, fungující dopravu, větší bezpečnost, to vše jsou sliby kontrolovatelné podle výsledků. Museli by se zodpovídat. Proto se s takovým nadšením zmocnili klimatického tématu. Je to fata morgana na obzoru, jsou to větrné mlýny. Je možno oběma rukama rozhazovat peníze – nejen peníze daňových poplatníků, oni si peníze nekontrolovatelně tisknou. A nikdo neuvidí jasné výsledky. Dva stupně do konce století, tak takový podfuk by si Al Capone nevymyslel!
Krom finančních benefitů to bude mít ještě další významný efekt pro státní struktury – utužený dozor nad obyvatelstvem. Malý příklad, zdánlivě se klimatu netýkající. Vymysleli si ventilky do pneumatik aut, které komunikují s palubním počítačem. Měnil jsem zimní gumy a čtyři ventilky mě stály osm tisíc. Vás taky a možná o tom ani nevíte. Kolik takových ventilků za osm tisíc budeme teď – někomu – platit.
Ale slovo scifisty – pokud se objeví metoda, jak skladovat elektrickou energii, všechno toto šaškování půjde vniveč. Změní se svět. Každý budeme mít na střeše větrník a solární panel bez pařížských konferencí a bez dotací a kvót a dohledu.
Pak ovšem i uhelné elektrárny ztratí valnou část svého smyslu.
Bude to ale výsledek přirozeného technického vývoje, nikoli politického šibalství.
Zaujalo mě
Je dobře, že vláda schválila přesídlení 37 křesťanských rodin prchajících před islamistickými vrahy. Je to model, jak by to mělo vypadat. Stát cosi poskytne, a není to žádná jeho povinnost, ale dobrá vůle. Je to kontrolováno a prověřeno a ti lidé, aspoň doufejme, o to stojí a jsou ochotni, doufejme, se integrovat. Přesný opak modelu prosazovaného donedávna (teď už ne a kdo ví, co bude zítra) Angelou Merkelovou: přijďte všichni, tohle zvládneme, papíry nemusíte mít, zatněte pěsti, ať vám nestihneme sejmout otisky prstů.
Jediná kritická poznámka, těch křesťanských rodin je málo. V islámském světě jsou křesťané vystaveni nesrovnatelně krutějšímu pronásledování, než bylo za Diokleciána. Těm bychom měli pomáhat především. Běžencům v Turecku se nic neděje, nikdo je nebombarduje a jsou mezi svými.
Otázka viny
V detektivkách Agathy Christie se musíme prokousat celým románem, než se všichni účastníci sejdou kolem jednoho stolu a padne rozuzlení a vrah se přizná. U nás to jde zrychlenou cestou. Přijdu domů a koukám, okousaný pantofel. Ještě je celý oslintaný. V úvahu připadají dva podezřelí. Nora, ta se šine ke dveřím a dává najevo: Tak s tímhle opravdu, ale opravdu nemám nic společného. A Gari, ta se změní na dvojrozměrného tvora, připomíná staženou kůži, jak si to lidé dávali před postel, a vytřeštěnýma očima žadoní o milost. Tady by měl Hercule Poirot velmi snadnou práci a žádný román z toho tudíž nevznikne. Škoda, taková Záhada okousaného pantofle by mohla být trhák předvánoční sezóny. |