Zatížení malých a středních podnikatelů znamená i neblahá novinka, totiž měsíční hlášení finančnímu úřadu. Babišovu megapodniku to jistě nevadí, protože zaměstnává bataliony cifršpiónů a pro ně znamená nová buzerace percentuálně malou zátěž navíc. Našinec, zde se hlásím k tomu, že jsem majitel firmy nula nula nic, má co dělat i s čtvrtletním zápasem s DPH: jde o operaci tak složitou, riskantní a normálnímu člověku nepochopitelnou, že se jí musí zabývat jen specialista, který chodí na pravidelné brífingy a školení, jinak by se i on v džungli utopil. Tohle se teď bude konat každý měsíc. Kdyby člověk mohl aspoň cípem vědomí věřit, že to bude k něčemu dobré. Má víra je rovna nule, stejně jako byla rovna nule ve věci penzijní reformy. Ta dopadla, jak dopadnout musela; jak dopadne tento nesmysl, je ve hvězdách. Nicméně doufám, že až se dostane k vládě sestava rozumnější než ta, již představuje Andrej Babiš, tuhle šikanu zruší.

Elektronické hlášení je také z výše oktrojovaný výmysl bez jasného účelu. Stanovený cíl je omezení šedé ekonomiky. Šedá ekonomika, to je například práce bez faktury, z ruky do ruky, výdělek takzvaná dlaňovka. Jistě zde uniká mnoho peněz, neplatí se tu DPH, takže kase uniká zdroj, z něhož by se daly platit další úředníci bobtnajících institucí. Je ale mimo pochopení, jak tomuto zabrání skutečnost, že ten, kdo šedou ekonomiku neprovozuje a vystavuje řádné účtenky, si bude muset koupit nové drahé zařízení, bude povinně na internetu a na účtence se vyskytne jakési porovnatelné číslo.

Petru Gazdíkovi se zřejmě v pátek zazdálo, že mu to Babiš vysvětlil. Veřejnosti ale nevysvětlil nikdo nic. A malo- a mikropodnikatel odvádějící všechny poplatky a daně nadále má pocit, že je tu za blba, který dostane přes hřbet páskem.

Zaujalo mě
Opravdu to jde rychle, takže už ne jen Německo, ale i Rakousko a Švýcarsko a Finsko se stalo jevištěm nočního reje rozveselených mužů. To je takový druh folkloru a jak se ukazuje, v arabském světe to není jev ojedinělý. Paní kolínská starostka má pro ženy dobrý recept: ať nevycházejí ven a když, tak ve skupinách a vyhýbají se Arabům až do délky paže. To vše je jasné. Zůstává jen jedna záhada: kde jsou naše statečné feministky, třeba zrovna ty, které vyhnaly fotografa s jeho pornofotografiemi z knihovny Akademie, kdy uslyšíme jejich hlas?

Důslednost Naši přední a zadní zahradu dělí dva plůtky a dvě branky. Ze strany ulice je plůtek vlevo delší a branka je nižší – zrobil jsem ji sám, visí na lehkých pantech, je na svém místě upevněna drátem, aby se neotevírala. Napravo jsou důkladné dřevěné dveře v japonském stylu. Ty mají dřevěnou petlici, sám jsem ji vyřezal, aby vypadala co nejvíc rustikálně. Ranní rituál vypadá tak, že vypustím pejsky do přední, s ulicí sousedící zahrádku, aby se vyčurali. Gari jen vystrčí nos. Když je zima, a ani dnes horko není, nos hned zastrčí a přešlapuje v předsíni. Nora se vyčurá a pak se jde přesvědčit, jestli ty dřevěné dveře náhodou nezůstaly otevřené. Pak by šla do zadní zahrady se vyčurat znovu. V přední zahradě se čurat dá, ale v té zadní je to totiž lepší. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz