Víkend 20.-21. 2. 2016
, |
V pátek večer se britská delegace dohodla s ostatními účastníky bruselského sněmování o kompromisním řešení britských požadavků. Velitelka Evropské unie Angela Merkelová je přesvědčena, že ústupky ze strany EU nebyly velké, avšak Cameronnovi budou stačit na to, aby přesvědčil Brity v unii zůstat, až budou hlasovat v referendu. S ní souzněl muž číslo dvě Francois Hollande a podobně hovořili i ostatní, včetně našeho Sobotky.
Detaily do této chvíle známé nejsou. Británie podle všeho dostala pardon v povinnosti stát se součástí evropského superstátu. Za situace, kdy v nejednom státě unie sílí tendence se odštěpit od vlastního historického státu to pro budoucnost poslouží jako příklad následování. To je ale spekulace, jisté je, že se ke kompromisu nedošlo snadno. Zejména Řekové si postavili hlavu, že budou bojkotovat chlácholení Británie, pokud nedostanou záruku otevřených hranic do nitra kontinentu. Tu jim ale nikdo dát nemůže. Pokud bude řecké pobřeží volnou přistávací plochou, zábrany vzniknou, ať už je postaví kdokoli. Zatím to vypadá, že přes páteční dohodu s Británií je postaví všichni – vždyť i Rakousko se svými přijímacími kvótami bude muset svoji hranici nějak technicky zabezpečovat a to pak bude dominový efekt, který se tak jako tak zastaví na řeckém pobřeží. Hlavní zádrhel spočívá v tom, že si účastníci počínají racionálně. Dokud se budeme pohybovat v nadoblačné výši ideálních představ, vše půjde hladce. Stárne nám populace, omladíme ji tím, že otevřeme hranice, zvoláme „Přijďte všichni“ a blahobyt po zbytek století je zajištěn. Pak ale přijde sestup na zem. Začne být zle a každý se začne chovat po svém.
Spoléhání na pomoc Turecka je další nadpozemský nápad paní Merkelové. Turci jasně dali najevo, jak se na věc dívají – vůbec do Bruselu nepřijeli, pod záminkou, že byl v Ankaře teroristický útok. Jejich absence, to bylo první torpédo do celého jednání a bylo předznamenáním toho, jak se to vyvine. Svoji cenu zvýší tím, že nepřijdou, to je taktika účastníka syrského konfliktu, který se chystá na pozemní operaci. Že ta bude mít za následek další posílení uprchlické krize, je nabíledni. Tím stoupne cena Turecka.
Zaujalo mě
V sobotu se v Praze na Klárově ve dvě odpoledne bude demonstrovat za svobodu internetu. Demonstraci svolali Piráti. Ne vše chápu a z toho, co chápu, ne všemu rozumím, nicméně i já si myslím, že je svoboda internetu ohrožena. Jak by ne, je to svobodné médium a vede se v něm volný diskurs bez vlivu politických elit. A to už stojí za úvahu, jak tomu přistřihnout křídla – pod nějakou ušlechtilou záminkou.
|
Temná síla
Kdybyste u nás zazvonili a já bych seděl u počítače a pejskové by se mi pelíškovali za zády, vyslali byste signál, cosi jako povel. Gari i Nora by se vymrštily a běžely ke schodům a hnaly by se dolů, jak hezky píše Sienkiewicz, jako rozvodněná bystřina. Rozdíl by mezi nimi byl. Gari by se hnala mlčky, Nora s řevem, spíš s ječákem.
V tom se Gari podobá Bartovi blahé paměti, rotvajlerovi, který skoro deset let obýval tuto psí rubriku. Ten se taky hnával mlčky. Ten nevaroval. Ten spěchal, věren heslu, opět jak píše Sienkiewicz, bij zabij. Nikdy sice nic nezabil, ale bil, to ano. Garinka se mu podobá naštěstí jen v akustické poloze, tedy tím, že mlčí. Ale to temné odhodlání k akci v ní je. Večer jsem našel v jejím pelechu rozkousanou tužku. Jistě ji taky zdolala mlčky.
|