 |
Tyhle volby jsou trochu jako Thriller Michaela Jacksona blahé paměti: mrtví vylézají z hrobů. A dokonce se sdružují. Takto vylezla z hrobného přítmí ODA se sloganem, který připomíná píseň Ca ira francouzských hrdlořezů z doby revolučního teroru 1790 a výše. Připotácel se i další zombie, Bursíkův podnik LES. Pamatujete? Zelený Bursík se dostal na křídlech tvůrců veřejného mínění do sněmovny, odtud Zelení vypadli jak čert z elektriky v důsledku svých sektářských svárů a sdružení LES bylo jedním z pozůstatků této taškařice. Ve volbách 2013 se pokusilo přilísat se k lidovcům a v následných evropských volbách jim chybělo o pár hlasů do pěkného úspěchu půl procenta. Lidovci letos mají – prozatím – dolísáno a tak se Bursík obrátil k TOP 09, od nichž se odlísali starostové. No a tumáš čerte kropáč, podle všeho uspěli.Na vážkách je ale slísnutí lidovců se starosty. Tady už nejde o podporu, tady jde o koalici s potřebou získat deset procent ve volbách.
Je zřejmé, že obyvatelé politického akvária žijí v iluzi, že volič je bytost bez dechu sledující zákruty jejich piruet. Volič ale sleduje politickou scénu optikou půllitru piva a to ještě periferním viděním při sledování fotbalového zápasu. Když volič náhodou zahlédne politické zpravodajství a vezme ho do vědomí, zjistí, že TOP 09 je cosi v parlamentu s podporou starostů. Vědci zatím nezjistili, kolik procent voličů vzalo na vědomí, že starostové už s TOP 09 nepečou a že to označení TOP 09 s podporou starostů je tradiční, již překonané označení.
Mezi lidovci je rozumný muž Jiří Čunek, který nabádá k odstoupení od toho nesmyslu. Starostům nabídl partnerství pirát Ivan Bartoš. Taky by se nedostali do parlamentu, ale aspoň by se o nich psalo v novinách v pozitivním duchu. A lidovci?
Pavel Bělobrádek se bezpochyby obává, že zařazením zpátečky by se vystavil posměchu. To by se jistě stalo. Dva dny bychom se my pisálkové cvičili v ironických šplechtech. Ale na výsledku voleb by to změnilo pramálo. Lidovci by se do parlamentu dostali, neboť lid obecný ví, že lidovci do parlamentu patří, protože v něm byli vždycky. A starostové se tam dostanou jen jako přílepek, protože starosta má sedět doma na radnici a ne aby jezdil do Prahy mlátit prázdnou slámu.
|
Častěji než pocit nadřazenosti tvora rozumného nad nerozumným mám ve vztahu k našim pejskům komplexy méněcennosti. Užívám si tedy chvíle, kdy jsem něco…
Jako například. V koutě u garáže stojím u provizorního pracovního stolku, je to deska hozená přes popelnici, a natírám dřevěnou desku. Ta je můj budoucí pracovní stůl definitivní. Zvednu oči a na hřebenu plotu sedí sousedovic kočka a pozoruje mě. Ohlédnu se. Když něco dělám, ať už je to psaní učených pojednání na počítači nebo natírání pracovní desky hnědou lazurou, Nora nebývá daleko. Amno, i tentokrát je opodál. Od sousedovic kočky ji dělí vzdálenost… kolik? Pět metrů? Tři?
A ona netuší. Všechny její přednosti selhaly. Kde je tvůj sluch, kterým slyšíš zrnko granule padnout do misky, kdepak je tvůj čich, vyčmucháš tenisák zapadlý v trávě a jdeš najisto, kde je tvůj zrak? To já, fyzické nemehlo, to já vidím kočku na hřebenu plotu…
Domalováno. Odcházím. Kočka elegantně mizí. Nora také odchází. Sklopím oči. Pocit nadřazenost mizí. Na břiše mám flek od té barvy, co s ní pajcuju tu zatracenou desku.
|