 |
V úterý se konalo procesí ministrů k úřadujícímu ministru financí Ivanu Pilnému. Je to příležitost ke vtipkování a citaci říkadla „vařila myšička kašičku, tomu dala, tomu víc...“ a tak dále. Vše se odehrálo za opatrného dohledu médií a opakovaně se dostával Ivan Pilný ke slovu. On je samozřejmě na pár týdnů u kormidla tankeru, který potřebuje rok, dva, než se pohne o dvě pídě. Za stav financí dobrý nebo špatný nemlže vůbec. Z politiky dle svých slov odchází, každopádně nemá ambici spasit svět, ale ani tento stát.
Možná právě toto stanovisko z něho dělá velmi sympatickou postavu na scéně. K postu jejž momentálně zastává jeví zdravou skepsi za situace, kdy prakticky všechny státní výdaje jsou mandatorní, tedy zákonem utvrzené. Předvolební tanečky pak vedou k navýšení mandatorních výdajů. Jakmile se někdo k penězům prodere, už si je nenechá vzít, to je princip mandatorních výdajů.
Pak je ovšem skoro jedno, kdo se dostane po volbách k moci. Toto sdělení bylo v podtextu Pilného komentářů k událostem štědrého úterý. Po volbách asi zmizí ze scény a pokud se tak stane, bude to škoda. Mluvil rozumně a nerozdával koblihy.
Aspoň se začalo
Zatímco Slováci poněkud komicky tančí kolem kvót nekvót na uprchlíky, Italové vedeni pudem sebezáchovy se snaží nastolit ve Středozemí aspoň nějaký řád. Pokoušejí se o dohodu s libyjskou vládou v Tripolisu, ta ovládá třetinu pobřeží. Aspoň to!
Italské lodě by pak mohly vplouvat do libyjského mořského pásma atd., je to složité a pro vyústění úvahy nepodstatné. Momentálně jsou brzdou dohody humanitární organizace. Padla zmínka, že se italská vláda zajímá i o financování těchto spolků. To je velká neznámá. Něco ale známé je, že například od roku 2015 utratila unie v Řecku 800 milionů dolarů na humanitární pomoc, přičemž se o distribuci prostředků postaraly humanitární organizace.
To v podstatě cituji.
Se situací ve Středozemí to určitě vůbec nesouvisí. Nicméně, sám ten fakt, že se o těchto věcech vůbec začalo mluvit, dává naději k náznaku optimismu.
Kooperace tedy začne s třetinou pobřeží, třeba se dvě třetiny přidají. Možná je to konec začátku, abych citoval Churchilla.
|
Panika kolem zvolské pumy skončila velmi rychle. Nabádání typu Nechoďte do lesa (puma, viz wikipedii, má až dva a půl metrů zdéli, může vážit metrák, napadá kořist skokem ze stromu, na strom vyvleče mrtvé tele) skončilo. Neměla dlouhého trvání vize lesů bez lidí, ovládaných vražedným fantomem.
Ve Vraném na něčí zahrádce polapili uprchlou pumu, tedy kotě jménem Max. V kožíšku mělo odřeniny, nejspíš na ně hodil někdo kámen. Max už je zase doma, otázka, na jak dlouho, protože podle všeho někdo vypáčil zámek klece a vypustil ho. To se tak někdy stává, přihodilo se, že dobroserové otevřeli cirkusovým zebrám dveře ustájení a ty pak běhaly v noci po silnici. Pokud příběh s pumou bude mít dohru a já se o ní dozvím, dám vědět. Každopádně, Max je u své misky, jak jsem mu na tomto místě přál včera.
|