Už jedno národní bohatství uplynulo bez náhrady do ciziny – uran u nás těžili mimo jiné i rukama politických vězňů Rusové. Občanovi se teď tvrdí, že lithium musí těžit Australané, protože ho těžit neumíme. Norové uměli těžit ropu, když se ložiska našla u jejich břehů?
Komické na tom všem je, že zatím nejvíce kapitálu z aféry těží komunisté. Ti mohou teď docela úspěšně tvrdit, že zabránili dalšímu obrovskému podfuku.
Bude těžká práce tohle tvrzení vyvrátit.
Výborný nápad
Komentátor Reflexu Bohumil Pečinka přišel v posledním čísle týdeníku se skvělým nápadem. Navrhuje, aby část mediálního komplexu Andreje Babiše byla zestátněna. Od roku 1948 nikdo s tak výborným nápadem nepřišel, takže – klobouk dolů!
Dejme tomu, že by část médií Andreje Babiše byla zestátněna, ať už tedy MF Dnes, Lidovky anebo rádio Impuls. Naskýtá se otázka, pod jaký rezort by zestátněná média připadla. Dalo by se čekat, že pod kulturu. Nároky ale by vznesly i jiné rezorty, především vnitro, možná i ministerstvo zahraničí, protože média mají vliv i na zahraniční vztahy. Zkrátka by ale neměla zůstat ministerstva průmyslu a životního prostředí.
Už tento stručný výčet naznačuje složitost problému, jak naložit se zestátněnými médii. Proto si dovolím skvělý nápad kolegy Pečinky doplnit. V předpřevratové době se výborně osvědčil Úřad pro tisk a informace, měli jsme tehdy dva, jak Federální ÚTI, tak Český ÚTI. Proč ÚTI neobnovit, tím spíš, že Pečinkův nápad zapadá do širších kontextů – už máme jeden úřad zaměřený proti nežádoucímu zpravodajství. Jistě by se našli odborníci, kteří v tehdejších ÚTI pracovali, ti by jistě rádi přiložili ruce k dílu a pomohli kolečka roztočit. Pak by už nezbývalo než zvolat – práci čest!
Dveřmi z obýváku se probíhá při bojovém poplachu, když se v zahradě objeví kocour. To obě v mžiku seskočí ze svých křesílek křepčí a ječí , dokud jim dveře neotevřeme a už nabíhají do pozic, Nora vždy doleva, Gari vždy vpravo. Počínání jim chválíme, protože kočky nám chodí na zahradu chytat ptáčky a my tam máme krmítko a ptáčky podporujeme.
Takto je to zařízeno. Nesmí to být jinak. Jako tuhle – Gari měla žízeň, to na ní bezpečně poznám. Jdu tedy otevřít… střední dveře. Podívala se na mě vyčítavě:
Chci pít, pane. Vidíš snad někde nějakého kocoura?
Omluvil jsem se a šel jsem otevřít ty správné picí dveře. Omluva byla přijata.