Populismus je pojem do krajnosti nadužívaný. Liberální levice ho používá jako klacek proti každému, kdo zastává cokoli, co má oporu v široké veřejnosti a nikoli v kruzích zasvěcenců sdílejících ty správné názory. To však neznamená, že je to pojem bez obsahu. Označuje ideje líbivé e chytlavé, avšak v reálu nesplnitelné. Ideální model je, aby se Česká republika dokázala bránit sama sebe, říká Okamura. To je, jako by jistě bylo ideální, kdyby Česká republika byla ostrov v mírném subtropickém pásmu a stala se sídlem světového bankovnictví. Pěkné by to jistě bylo a profitovali bychom z toho radostně, je to bohužel nereálné.
V uplynulých sto letech se v Evropě hodně válčilo a spolu s vedlejšími ztrátami stály ty války mrtvé v řádu stovek milionů. Nestalo se však, že by se nějaký stát dokázal ubránit sám. Okamura cituje současné Švýcarsko a Rakousko. Švýcarsko se neubránilo samo, na Švýcarsko nikdo neútočí, protože v něm mají všichni ulité svoje peníze a kdyby Švýcarsko zničili, o prachy by přišli, tak je to prosté. Rakousko není v NATO, po válce bylo částečně okupováno Ruskem a na neutralitu přistoupilo při budování Státní smlouvy uzavřené v roce 1955. Tradičně neutrální jsou Švédové a neutralitu má i Finsko, aby nedráždilo svého agresivního souseda.
Jen naprosto nezodpovědný politik může nastolovat ideu neutrality a obranné autonomie České republiky. Bezpečnostní výbor řízený členem jeho spolku se stává nebezpečnostním výborem. Je to politováníhodný výsledek procesu, který nastal v okamžiku, kdy sociální demokraté zaznamenali před volbami propad svých preferencí a pokusili se o záchranu tím, že kriminalizací zničí svého soupeře. Zničili se ve volbách sami a uvolněním prostoru pro nesystémové strany ohrožují pozici republiky jako celku.
Třikrát hurá, mrzne! Včera večer jsem vypustil vodu ze zahradního vodovodu (světe, div se) a dnes ráno jsem pozoroval ryby v jezírku skrz ledovou zástěnu.
Včera jsem šel na procházku s pejsky a vrátil jsem se s koulemi bláta – další koule bláta jsem měl na botách. Kdybych byl psem, měl bych ze sebe legraci: aby pejskové nenašlapali v předsíni, musím vejít, projít předsíní do garáže, tu otevřít a vpustit pejsky dovnitř. V garáži máme koutek s vodovodem a hadicí. Jenže úhrnem mám na dvou botách víc bláta než naberou pejskové na osm malých tlapiček. Musím se tedy zout venku a ve fuseklích vejít – a abych si fusekle nenamočil, balancuju na prahu, ten je suchý. Což se mi ne vždy podaří.
Toto odpadá. Mrzne. Žádné bláto. Žádná hadice, žádné sprchování.
Jen zmrzlí pejskové.