Jestli se tato činnost nazývá dovolená nebo péče nebo kolíbunk nebo jakkoli jedno na postavení rodiče pečujícího o mimino nic nemění. Zato by se kvůli lidumilnému páně Juchelkově nápadu musely přepsat tuny papírů, předpisů a podpředpisů.
Což mě inspiruje k mému dávnému snu. Což takhle zrušit parlament jako placenou funkci, aby do něho nechodili Juchelkové vymýšlet na běžícím pásu ptákoviny? Že by byl parlament jako honorární funkce, svolávaná v případě, že se jasně a nezbytně vyskytne nutnost upravit občanský či trestní zákoník, jelikož je zde nová okolnost, která dřív nebyla a stávající paragrafy si s ní nedovedou vědět rady.
Když mi někdo řekne, že je to pitomost, odpovím, že ani moje hlava není imunní proti účinkům vedra.
Závěrem jen to podotknu, že pitomé zákony se přijímají i v zimě, kdy není na co se vymlouvat.
Máme na zahradě smuteční vrbu. Je to už pořádný strom, dosahuje výšky patrového domu se sedlovou střechou, kmen má dole tlustý, vbe výšce dvou metrů rozvětvený. Nora vyběhne ze dveří, utíká k vrbě a štěká do její koruny. Gari utíká za ní a po chvilce taky začne štěkat. Otáčejí se po mně. Pojď taky štěkat, vybízejí mě.
Nechce se mi. Tuším, že tam nic není. Co by tam bylo? Určitě ne vodník. Pták taky ne, uletěl by. Kočka nebo lasička by utekly, vrba není solitér, sousedí s jinými stromy a útěk by byl snadný.
Štěkají víc. Otáčejí se po mně úpěnlivě. Nezbude, než jít za nimi.
Dojdu ke stromu. Koukám nahoru do koruny. Bedlivě hledím. Pohlédnu na Noru.
Vidíš, pane, jak tam nic, ale vůbec nic není, odpovídá mi její pohled. Pak odchází a odejde domů lehnout si na pelíšek.
Takový je psí život.