Je ale dobře připomenout, že úspěch je především dílo naší velvyslankyně v Sýrii paní Evy Filipi. Její jméno by mělo být zapsáno zlatými písmeny do análů české diplomacie. Velvyslanecký post v Sýrii a před tím v Libanonu, věru si lze těžko představit žhavější židli pro diplomata.
Nicméně ani tak zdatný diplomat, jímž paní Filipi bezpochyby je, by mnoho nedokázal, kdyby ho nepodrželo jeho ministerstvo, potažmo vláda. V tomto případě i vlády předchozí, vždyť v Sýrii je paní Filipi velvyslankyní už od roku 2010. Kolem držení velvyslaneckého postu v Damašku bylo mnoho dohadů. Svoboda pro dva německé humanitární pracovníky, to je jen viditelný výsledek práce paní Filipi a celé naší ambasády, potažmo našeho ministerstva zahraničí, potažmo vlády jako takové. Držíme želízko v ohni, hájíme významný post – i proti vnitřním vlivům. Málo chybělo a ambasáda by byla zrušena, málo chybělo a paní Filipi by byla odvolána kvůli paragrafu služebního zákona.
Naštěstí se nestalo ani jedno, ani druhé a my dnes můžeme být spokojeni z úspěchu české diplomacie.
Málokdy se to, co se píše v titulcích, tak kryje se skutečností.
Je to jako Chodí pešek okolo – všude pršelo, jen ve Zvoli nespadla ani kapka. Tentokrát Pešek udeřil, i když to nebylo nic, nad čím by bylo třeba se zastavit. Zkrátka, ve tři ráno pořádně sprchlo.
Po dlouhé době půjdu na procházku s pejsky v pořádných botách a po dlouhé době je budu muset po návratu mýt. Tedy… po dlouhé době? Ne zas tak moc dlouho. Onehdy mi odpoledne volá Ljuba, ať zavřu všechny dveře, aby holky nevletěly dovnitř. Procházely vysušenou pouští a padesát metrů od auta objevily kaluž. Samozřejmě kaluž plnou bahna, nikoli vody. No a v tom se vyválely s gustem a důkladně.
Teď budou mít pěkný výběr. Louže, těšte se!