Dalo se předpokládat, že se k budově dostaví lidé, kteří asi nevolí ANO a určitě ne komunisty. Babiš pískání a protesty ustál, svůj projev dokončil a připojil poděkování fanouškům za to, že zvedají ANO preference.
Ono to je a není trefné. Není v tom smyslu, že preference ANO zvolna klesají, už nejsou nad, nýbrž pod třiceti procenty. I za normálních okolností by bylo normální, že obliba vládní strany klesá, zde je to podpořeno soustavnými a neutuchajícími ataky zejména některých médií. Kampaň ovšem nenabývá tak obludných rozměrů jako antitrumpovské tažení v Americe, které se proměnilo v hysterii a absurditu, kdy 350 deníků svorně tiskne stejný text pod záminkou obhajoby svobody tisku. Ale ani u nás nejsou vzácné absurdní momenty, kdy kupříkladu Karel Hvížďala zcela vážně tvrdí v rozhlasu, že „působení mediální divize Agrofertu“ táhne svobodu k tisku k poměrům komunistické cenzury – načež jde na to téma diskutovat s Jindřichem Šídlem, ještě nedávno exponentem Hospodářských novin miliardáře Bakaly, znevažujícího právní systém naší země.
Pokud jde o trefnost, ANO pořád ještě těží z popularity takzvaně protestní strany. I to je komické, protože ANO je ve vládě už pět let, tak jakápak protestní strana, spíš je to příchylnost k antiliberálnímu proudu ve veřejném mínění a protest je proti převládajícímu duchu veřejnoprávních médií.
Ale to jsou zvláštnosti naší politiky a našeho veřejného života, které se těžko vysvětlují cizinci.
Agent Bureš byl tedy před rozhlasem vypískán. Bylo by dobře připomenout, že jsme už skoro třicet let v režimu, kdy je svoboda pískat, jak se komu líbí, a to je bezesporu dobře. Zároveň jsme v zemi, která se vyrovnala s profesionály StB nikoli vyšetřováním, soudy a tresty, nýbrž vysokým výslužným. Autoři zvacího dopisu, tedy vlastizrádci, nebyli pohnáni před soud. Komunistická strana, strůjce toho zla, nebyla rozpuštěna, a proto se stalo, že ve výroční den začátku okupace na své webové stránce si troufá zveřejnit stanovisko odsuzující obrodný proces legitimizující ozbrojenou invazi. Že se vyslovuje pro obnovu socialismu, je nabíledni.
Což si myslím zasluhuje mnohem silnější hvízdot než projev Andreje Babiše před rozhlasem.
V Břežanech krásně vyčistili jezírko u Keltského parku. Dlouho trvalo, než bylo zase plné vody, teď už je jak má být, plavou po něm kachny a v rákosí skřehotají žáby. Jdeme kolem na procházku, já , Gari a Nora. Na kameni, pár metrů od břehu, sedí kachna. Kámen je na mělčině pro vodní rostliny, ty ještě nejsou úplně vzrostlé. Gari vidí situaci a hned dolů, na mělčinu a pomaličku se krade ke kachně.
Nora zůstává nahoře a pohrdavě kouká. Nemá to cenu, sděluje svou řečí těla. Ona odletí.
Gari pokračuje, pomalu, krůček za krůčkem.
Nora se po mě ohlédne. Ona odletí. Já vím, přikývnu.
Další metr. Kachna odletěla. Gari vyběhne nahoru a přidá se k nám.
Zkušenost? Nora je o tři roky starší. Jsem si ale jistý, že za tři roky to bude stejné. Gari dole, Nora nahoře... a kachna v čudu.