Domácí debaty
Na domácí půdě se v parlamentě debatuje v této souvislosti o dvou tématech, o sirotcích paní Šojdrové a globálním kompaktu o migraci. Nesmysl se sirotky kulminuje, Miroslav Kalousek už se neobléká do tibetské vlajky, houfec syrských sirotků mu poslouží jako oddíl panošů. Když věci došly tak daleko kam došly, bylo by asi trapné až sebevražedné, kdyby poslanecká sněmovna České republiky vyhlásila stop sirotkům. Není to téma věcné, padesát sirotků opravdu, ale opravdu Českou republiku nezničí. Je to séma čistě propagandistické a politické a sama paní Šojdrová, až půjde spát, si jako životem zkoušená žena možná řekne, co si to uvázala na krk, protože teď i na příště jde o sirotky paní Šojdrové a na její bedra půjde všechno, co se bude kolem sirotků dít. Víme, jak dopadl obdobný humbuk kolem syrských křesťanů a bylo by divné, kdyby se děje ubíraly zásadně jinou cestou. Uvidíme a přejme si, aby vše dopadlo dobře, sirotkové přijeli, ujali se u nás, prospívali zde a našli šťastné místo v životě.
Podstatný je generální postoj k migrační krizi a ten je zmíněn v úvodu glosy. Vylovit z vody a poslat zpátky, to je ta hlavní idea a k jejímu uskutečnění je třeba právních změn – a k těm není politická vůle, nebo jinak, vůdčí státy Evropy k ní zvolna klopýtají, už jsou o pár klopýtnutí blíž, ale bude třeba ještě mnoha vražd a mnoha výtržností, než se ta politická vůle zrodí.
Horší je to s globálním paktem. To hrozné a to šílené je tvrzení, že o nic nejde a že jde jenom o takový nějaký dokument OSN.
Na půdě OSN nikdy nemůže žádný rozumný dokument o migraci vzniknout z toho prostého důvodu, že hlasovací převahu v ní mají státy, ze kterých se utíká a nikoli ty, do kterých se utíká. Je pustá lež, že globální pakt nezakotvuje žádná nová práva. Stane se politickým nástrojem a od něho se budou odvíjet šílené právní konstrukce v jednotlivých státech, kde zrovna zvítězí lidskoprávní ideologie. Naprosto obludná je teze o nutnosti mezinárodní spolupráci, bez níž nelze migraci řídit. Neexistuje žádná mezinárodní spolupráce: státy buď mají společné zájmy nebo je mají protichůdné. Navracení ilegálních migrantů nevázne na to, že není žádný globální kompakt, ale proto, že státy odkud se prchá jsou rády, že se těch lidí zbavily a proto je nechtějí brát zpátky. Aby tak činily, toho lez dosáhnout jen zkorumpováním a nátlakem, obvykle kombinací obého.
Zní to cynicky, ale taková je realita a vůbec nejhorší cynik je ten, kdo před tím zavírá oči a ohání se mezinárodní spoluprací. Organizace spojených národů je dne toxická organizace a před vším, co z ní pochází, je třeba se mít na nejvyšším stupni pozoru.
Sršeň ten, nebo ta sršeň? Učenci se nejsou schopni dohodnout ani v tomto punktu. Zdá se však, že exemplář právě tohoto druhu hmyzu mě seknul nejdřív do tváře a pak do krku, stalo se to letos v létě a já z toho měl polízanici ještě čtrnáct dní. Domníval jsme se, že ten agresor byl vosa, napadnul mě půl minuty poté, co jsem nastoupil s Gari a Norou na pouť po jednom z našich obvyklých okruhů.
Včera jsme také takto putovali a potkali jsme pána a paní s pejskem, občas se takto potkáváme. Nesli štos podomácky vytištěných plakátů, vyvěšovali je po lese: bylo to varování před útočnými sršni, mají hnízdo ve vykotlaném stromě u jedné z cest. Takže ne vosa, ale sršeň? Přitom onehdy jsme v rádiu slyšel výklad, že sršeň divoce vypadá, ale neútočí a není důvod se ho bát. No tak to vidíte: důvod bát se najdeme vždycky.