Fraška se svatební hostinou
Parlamentní interpelace málokdy poskytnou nějakou užitečnou informaci, tentokrát nás vysvětlení ministryně Schillerové aspoň pobavila. Finanční úřad má právo žádat po svatebčanech informace o svatební hostině. Objednali službu, zaplatili za ni a finančák má tudíž právo žádat informace.
Na první pohled je to absurdní a zcela jistě – jak pravila ministryně – necitlivé. Na druhé straně ale svatební hostiny stojí často řádově sto tisíc a finančák se mračí, když zjistí, že od hostiny neexistuje vyúčtování a firma má zavřeno. Kdo ten problém posoudí a rozsoudí?
Zjevně nikdo.
Těžko někoho přesvědčit, že se mu nemá otevírat kudla v kapse, když se potká s další buzerací ze strany státu. Těžko ale přesvědčit finančák, že si nechá ujít příležitost sáhnout si pro daně, které mu tečou někudy mimo. Tady je příkop příliš hluboký, aby se dal snadno překročit.
Jádro problému je mnohem hlubší, někde tam, kde je zakopán pes. Kdybychom byli přesvědčeni, že stát funguje efektivně a vynakládá peníze daňových poplatníků v jejich prospěch, pak by se asi i ti svatebčané na věc dívali jinak. Jelikož tomu tak není, není divu, že se svatebčané a nejen oni na věc dívají jako na šikanu a buzeraci.
Čtěte
digineff.cz. Navštěvujte
facebook.com /Digineff.cz
Ranní vstávání
Mám na mysli to opravdu ranní vstávání – dnes Ljuba vstávala v pět ráno, ano, i herci mívají nástupy jako v kolbence (nikoli každý den, ještě to tak!). Když je to v šest, bývám solidární, ale pět, to přece jenom… Navíc, heslo zní – zůstaň v posteli, ještě by ses mi všude plet. A co pejskové?
V pět ráno je brzo i na pejsky. Nejenže nevylezou z pelechu. Oni se ani nezavrtí, ani neotevřou oko. V pět se spí a basta. To až po šesté zahájí svoje rituály, nejčastěji ten přelejzací: Gari si uvědomí, že Nora má podstatně lepší pelech a vleze za ní a Nora vrčí a pak se pošťuchují a zápasí spolu.
Což je ovšem znamení, že po nějakém ranním podřimování je veta.