Případ má od svého prapočátku i rovinu politickou. Vedla k pádu vlády, odstoupil premiér Robert Fico i ministr vnitra Robert Kaliňák, ovšem politické oponenty neuspokojila alternativa v osobě Petra Pellegriniho, taktéž předáka Směru. I kdyby se nakonec podařilo vše vyjasnit, a dodejme hned, že je to krajně nepravděpodobné, zůstane ve vzduchu viset otázka, jak je možné, že se nějaká italská zločinecká organizace zabydlela na Slovensku tak, že si mohla troufnout na vraždy ve stylu Kmotra. A nedělejme si iluze, že je to specialita Slovenska, je to spíš náhoda, že se něco podobného neodehrálo u nás.
Je to spíš důsledek snadného pohybu po kontinentu a extrémně usnadněné komunikace než nějakého vládního spiknutí. Ovšem ti, kteří se cítí býti mimo, velmi snadno vinu nahážou na ty, které by chtěli nahradit, pokud možno bez voleb. Do čela takových pokusů se ostatně na Slovensku postavil právě jejich prezident Kuczka. Z toho plyne, že i když se obvinění dostanou před soud a soud je odsoudí, klid nenastane, přesně naopak.
V takové době žijeme: všeho je dost, jenom ta důvěra, potvora, ta se jaksi nedostává.
Komunisté do kytek Sestup preferencí komunistů pokračuje a už dosahují hranice volitelnosti. Kde jsou ty časy, kdy jim dával hlas každý pátý Čech! Jsou opravdu ve špatné situaci. Co mohou nabídnout víc, než sociálnědemokratické „všechno zadarmo a to tak že každému“, které jak vidno moc netáhne? Paní Semelová by ráda obnovila katovnu na Pankráci, ale nejsou lidi. Jsou komunisté vlevo? Jak se to vezme. Levice dnes znamená uznání patnácti pohlaví a import makáčů ze Senegalu, ale na to komunisté své sedmdesátileté příznivce neutáhnou. Je to smutné pomalé odumírání. Mohou na kolenou děkovat polepšeným komunistům z roku 1968, kteří po převratu v roce 1989 zabránili spravedlivému vyrovnání účtu viny.
Chodila Nora po zahradě a chroupala vlašský ořech. Nemáme na zahradě ořešák. Nikde v dohledu není ořešák. Šikovná holka, napadlo mě. Nikde není ořešák a ona si dovede najít ořech.
Večer si Ljuba usmyslela upéct štrůdl. Poslala mě naloupat ořechy, že jsou v altánu, na platu, na sušení. Plato jsem našel, leželo na zemi. A ořechy?
Ono to plato leželo na parapetu okna toho altánu a naše chytrá Nora do něho čumákem strčila a plato spadlo a ořechy se vysypaly do rododendronu. Jak snadné bylo vyřešit záhadu osamělého ořechu! Méně snadné bylo vylovit ořechy a poté je naloupat.
Štrůdl se ale povedl a nakonec byli všichni spokojeni.