Oba dva, jak Hamáček, tak Filip, mohou vsázet vůči svým straníkům jedině na to, že jejich oponenti nabízejí méně naděje na úspěšnou budoucnost, než oni. Pan Chovanec svoji šanci už měl a pan Zimola nabízí vůči Hamáčkovi spíše rozčilení, než koncept. V jiné situaci je pan Filip. Jeho nejvážnější oponent je stalinista staré školy pan Skála. Do padesátých let ale už cesta zpátky není, jakkoli by si to pan Skála přál, a těžko té vizi uvěří i ten největší komunistický nostalgik.
V následujícím týdnu bude důležitá situace, jak se vyvine v senátu. S ohledem na zdravotní stav Miloše Zemana je pozice jeho předsedy klíčově důležitá. Mimochodem, malý detail: Miloš Zeman dal polibek smrti panu Kuberovi tím, že ho označil za jemu milému předsedu senátu.
Jaroslav Kubera je viditelný, oblíbený, zajímavý charismatický politik, který by dokázal zvýšit prestiž senátu jako instituce. V české tradici ale je likvidace zajímavých a viditelných předáků. Spíš má šanci nějaký ten bezbarvý hřib. Jak v senátu, tak – kupříkladu – na magistrátu v Praze.
Tak jsem tituloval údajnou vosu, která mě štípla letos v létě na procházce s pejsky, psal jsme o tom zde. Později jsem usoudil, že to byl sršeň, ten se uhnízdil na hlavní cestě skrz les vroubící woodstockovou louku u Oleška. Jen to mi bylo divné, že svině z jeskyně přeletěla půlku lesa, aby mě štípla! Včera mi znalec místních poměrů vše objasnil. Na té cestě vskutku měli sršni svoje hnízdo a dokonce při nedávných cyklistických závodech seštípali jednoho chlapečka tak, že ho odvezla záchranka. Jenže tam, kde jsme přišel k úhoně já, bylo druhé sršní hnízdo! Menší, ale se stejně útočnými obyvateli. A pak že sršni neútočí. V té blažené iluzi jsem žil loni i před několika lety taky, kdy jsme měli sršní hnízdo rovnou v baráku.