K tomu je dobře připomenout, že nikde na světě nejsou islamističtí řezníci tak blízko dosáhnout státní moci než právě v této zemi, v Afghánistánu. Vláda v Kábulu se skutečně drží jen na bajonetech intervenčních armád, včetně té naší. V okamžiku, kdy by se cizí armády stáhly, dojde k legitimizaci organizovaného náboženského zločinu. Islámský stát byl zatím zadržen proto, že neměl mezinárodní uznání. Ale Afghánistán je řádný státní útvar se svou stoličkou v OSN a dalších mezinárodních institucích. Jakmile islamističtí řezníci zasednou ve vládních funkcích, dostanou širokou podporu dalších členských států OSN – a dalších mezinárodních institucí. Bude to celosvětové vítězství něčeho, co je zřejmě ještě horší než byl nacismus a komunismus. Podpora bude taktéž celosvětová. Vrah ve vládní funkci je brán jako vojevůdce, v tom je ten princip. Proto je důležité držet hnízdo zla pod kontrolou za cenu velkých nákladů a bolestných obětí.
Případ zřejmě ubitého zřejmě vraha je politováníhodný. Mezinárodní misi neprospěje. Poskytne munici všem těm, kdo s takovým nadšením řežou větev na které sedí. Je tudíž žádoucí případ vyšetřit a viníky potrestat. Jako se to stalo třeba ve Vietnamu v případu vesnice My Lai.
Ale zároveň je dobře připomenout, že jenom armády a vlády Západu jsou ochotny se takovými případy zabývat a pachatele trestat. Nepochybujme, že by Tálibánci střelce ve vlastních řadách umučili k smrti a ještě by si to natočili na video a mučitelé by byli slaveni jako hrdinové.
Vracím se k výchozí situaci popisované včera. Je ráno, pejskové zaujali své stanoviště, tedy, konkrétně: Gari šla nahoru do ložnice a válí se Noře v pelechu, Nora leží na psím křesílku u prosklených dveří do zahrady. Najednou Nora vstane a přísně hledí ven.
Podívám se: žádná kočka se po sousedovic střeše nešpacíruje. Vstanu a snažím se Noru uklidnit. Nic tam není, chlácholím ji. Lehni si a já ti udělám kuklíka (= přetáhnu jí deku přes hlavu). Nic platné. Nora dál hledí a slabiny se jí chvějí. Cvaká zuby. Třeští oči.
Nic tam není, opakuju. Jen klid, lehni si…
Pak ho uvidím taky. Po fošně nahoře na plotě kkráčí velký černý kocour. To je ale drzost! Taky mám chuť vylítnout, kocouři nám chytají ptáčky, kocouři jsou nežádoucí jev…
Vylítne Nora. Já se vracím k ranní kávě. A myslím na to, jak jsem se zase jednou strašně blamoval.