Je dobře, že hlavu vzhůru drží aspoň sociální demokracie, a kéž by ji to posílilo. Naše demokracie potřebuje silné, solidně strukturované politické strany, a tou sociální demokracie bezpochyby je. Pokud by měla prohrát i tento zápas, pokud by měla srazit paty před kremelským exponentem a jeho beztvarým šikovným přitakávačem Babišem, pokud by měla vyklidit pole i tentokrát, pak s ní s pánem bohem. Je to možná její poslední boj, jako Moravané u Hvězdy (byli to němečtí žoldnéři, ale obraz je to vžitý).
Ono to ano i ne, a sezení na plotě s nohama na obě strany, nevydrží dlouho. Nakonec se ta partaj musí rozhodnout, kam patří. Zeman navrhuje lehkou komunistickou stranu přikloněnou k Číně a Rusku. Podaří se mu to realizovat? Pak by kanál Odra – Dunaj – Labe mohl být připojen k Hedvábné cestě a pluly po něm lodice za zpěvů chorálu Východ je rudý.
O to se zde bojuje a to je momentálně zápas sociální demokracie.
První fáze, otevření očí. Otevře je Nora. Tak to bývá, jakkoli je to proti jednoduché logice – ten kdo jde spát poslední vstává první. Gari vždycky jde spát první a vždycky vstává poslední.
Nora otevře oči, pak se posadí a zavrtí hlavou. Protože má visací uši, lítají při tom vrtění kolem hlavy a plácají. Zní to nějak jako ple – ple – ple. Pak se dlouze protahuje. I to je zajímavá součást rituálu. Obě dvě, jak Gari, tak i Nora, mají opravdu pružné hřbety. Nicméně obě, jedna jako druhá, se ráno velmi důkladně protáhnou. Následuje poslední fáze. Nora obejde postel, posadí se a hledí. Moc dobře ví, že není slušné někomu cpát čumák do obličeje. Sedí tedy a hledí.
No jo, Noro. Však já už jsem taky vzhůru. Jenom mám ty oči zavřené, ale tvoje ple – ple – ple jsem slyšel moc dobře.
A Gari? Ta má zavřené oči a čeká, až se zezdola ozve zvuk sypání granulí do misky. Pak to vezme střemhlav po schodech, to je zase její rituál.