Oficiálně je cílem paktu podpora bezpečné, řízené a legální migrace a snížení počtu případů pašování lidí a obchodování s lidmi. To samozřejmě je něco, co zní rozumě a zaslouží si podporu. V reálu ale pakt nikoho nezavazuje ani ke kontrole hranic, ani k povinnosti přijímat nepřijaté uprchlíky zpět, pakt nerozlišuje legální a ilegální migraci. Neplyne z něho ani ta základní představa, jak konkrétně se něco řídí a reguluje, naopak se zde v mnoha obměnách hovoří o právu na migraci. Nicméně, debata kolem toho je kupředu odsouzena k bezvýslednosti. Text je natolik mlhavý, že si do něho může každý promítnout co chce. Bohužel se nemluví o podstatě věci. Ta spočívá v rozlišením mezi právem asylu, tedy poskytnutí útočiště pronásledovaným jedincům, a právem přestěhovat se podle libosti. V tom je naprostý a absolutní rozdíl a je šílené, že zmatená debata v posledních několika letech tuto podstatu naprosto zastřela.
To ostatně je cílem té mlhavosti.
Paní Asii Bibiová čelí v Pákistánu oprátce, protože je křesťanka. Takový člověk si zaslouží asyl a je to hanba Velké Británie, bývalé koloniální nadřízené dnešnímu Pákistánu, že ji nepřijme z obav z násilností ve vlastní zemi ze strany lidí, kteří se tam v průběhu let natáhli. Postupně se buduje jakési právo na přestěhování opodstatňované příčinami, do nichž dnes patří i nezaměstnanost a sucho. Je to důsledek poblouznění podloženého hypertrofií lidských práv.
Načež ve jménu lidských práv se omezuje svoboda slova.
Věru v divném světě to žijeme!
Dokonce jsem to vyfotil: Ljuba hladí úplně cizího a úplně mokrého psa. V neděli jsme navštívili hřbitov a pak se prošli po Staroměstském náměstí a dali si tam svařáček a na zpáteční cestě následovala lehká večeře v kavárně Pohoda v Dolních Břežanech, opravdová vánoční pohodička. Hustě pršelo a přišel pán s pejskem, z obou crčela voda. Pejsek byl velmi přátelský, hned nás poznal coby pány od pejsků a šmrdolil se kolem nás.
Samozřejmě že to prasklo, jen jsme se vrátili domů. V rádiu vykládali ve vědeckém pořadu, jak je to s čichem. Že prý předkové člověka měli mnohem lepší čich než máme my, zato viděli černobíle – stejně jako psi. Evoluce jim doplnila barevné vidění a připravila o superčich, tak to říkali v tom pořadu. Ono tedy, když to převedu do dimenze zrak – čich, když se šmrdolím o psa nebo on o mne, ve výsledku je to tak, jako by mne pomazal barvou (= na úrovni zraku).
Bez ohledu na nějaké hlubokomyslné patafyzickovědecké úvahy to bylo krásné vánoční odpoledne a večer a pejsek byl rád, že jsme ho hladili. No a ty naše jsou nahlazený dost, takže to přežijou.