Zato předseda senátu Jaroslav Kubera zvedl nejednu hýždi od židle. Jeho slova o zelené tsunami, které se rychlostí zvuku blíží k našim hranicím, se budou ještě dlouho citovat. Tím se ideově připojil k Miloši Zemanovi, ten si také ekologisty maže na chleba. Aby se od něho odpíchnul, neopomněl do něho rýpnout za to, že podle prezidenta je senát od ďábla. Na klimatickou změnu je třeba se připravit, řekl, a varoval před zbytečným utrácením peněz za projekty vedoucí do slepé uličky. Toto vše nejsou nové myšlenky – nějak se ale nedaří je politicky prosadit. Vidina poroučení větru dešti je zjevně přitažlivější. Duch Kuberova projevu hodně připomíná náplň programu zoufale neúspěšných realistů Petra Robejška. To není věcný argument proti němu, je to prostě konstatování. Lidé se neřídí jen tím, co je rozumné. Každopádně to byl projev inspirativní, jakkoli jistě inspiruje mnohé záporné reakce. Opět je třeba připomenout mdlé traktáty opozičních politiků. Ty nevyvolávají záporné reakce, neboť nevyvolávají reakce žádné. Tak rychle, sypejte z rukávu: co zajímavého vám v uplynulém půlroce řekl profesor Fiala?
Podivuhodný byl třetí projev v sérii, pronesl ho Andrej Babiš v televizi. Na první pohled zaujaly vlajky ČR a EU, které byly trvalou dekorací záběru. Toto není pokus o výsměch, je to konstatování: Babiš je si vědom evropského kontextu a ví, že i na takových detailech mnohdy záleží.
Pokud se něco bude citovat, pak to bude Babišova vize, že by se Česko mohlo stát druhým Švýcarskem. Za jakých podmínek? Jsou dvě. Bylo by třeba naplnit jeho investiční plán. No a pak by bylo třeba kouzelné hůlky Harryho Pottera. Na toto téma se bude hodně žertovat, faktem ale zůstává, že Babiš vyprodukoval vizi. To je něco, po čem se volá, vize, ta je žádaná – kromě dálnic, bydlení, školství a zdravotnictví – už třicet let. Předložil vizi, a to, že se mu vyčítá, že je nereálná, to se dalo čekat. To se vizím stává vždycky, proto jsou to vize, ne jízdní řád.
Jinak ale jeho projev až groteskně připomínal litanie komunistických papalášů: žije se skvěle, i když tu a tam chybka vklouzne. Je třeba pomysleti na složky. Zdravotnictví a armáda. Zajisté taky kultura, Filharmonie odvádí dobrou práci. No a hlavně: v Bruselu se podařilo prosadit myšlenku, že je jaderná energie čistý zdroj. Bože můj, kéž by tohle byla pravda a ne jenom kec mec lívanec… Aby zelenou tsunami rdoušený Brusel tohle strávil, na to by nebylo třeba Potterovy hůlky, ale hole tlusté jak Žižkův dub.