To vše je folklór, realita je taková, že univerzální ministr Havlíček tedy povede i dopravu,takže bude mít na krku rezort obsahující vše od atomových elektráren po vysokorychlostní železnice, které se už na papíře začínají rýsovat po třiceti letech svobodného života a patnácti letech členství v unii. Řeči o slučování ministerstev jsou jen taková milá pohádka na dobrou noc. Lid nemá ministerstva rád a vzal by s potěšením na vědomí,že jich ubylo. Ono jich neubude, ale dobře se to poslouchá. Skandál kolem zakázky za čtyři sta milionů za něco, za co zaplatilo Slovensko pětasedmdesát, pozvolna utichá. Vede se jen debata o tom, kdo o zakázce věděl a kdo nevěděl. Vláda zjevně nikoli, podle Zbyňka Stanjury o tom nevěděla ani dozorčí rada Státního fondu dopravní infrastruktury. Zvláštní věc. Praktiky opravdu odlišné od řízení firmy. V řádné firmě by snad mělo být jasné, jaké jsou kompetence v nakládání penězi, kdo má podpisové právo na pětisetkorunový nákup a kdo na nákup za pět set milionů. No, ten stát je zjevně něco jiného než firma. Zvláštní také je, že se k věci vyjádřil kde kdo, ale od šéfa SFDI se veřejnost nic nedozvěděla. Ten měl přece vyletět (bez padáku) jako první, nebo tak aspoň to vypadá.
To je argument, který na ně nefunguje. Že něco bylo loni? Jaképak loni, jaképak předloni. Teď je teď a chceme mít vodu tekutou a neštípavou do jazyka. Udělej s tím něco, pane!
Udělám. Zařídím jaro. Ale musíte chvíli počkat. Ne moc dlouhou, už začal kvést vilín a to je dobré znamení.