Vidina je to jímavá, jako by ji vymaloval božský Delacroix. Má reálný podklad a lze se na ni reálně podívat.
Ta technika tady je. Když vjíždím do Dolních Břežan, obecní radar mě informuje, jak rychle jedu a připomene mi moje poznávací číslo. Když vjedu do OC Nový Smíchov a nepobudu v jeho garáži déle než tři hodiny ve všední den, při výjezdu se mi otevře závora, aniž bych musel někde máchat papírkem. Můžu to brát i takhle: Břežany mě šmírují. OC Nový Smíchov mě šmíruje. Namítnete: ani Břežany, ani OC Nový Smíchov nepředávají data tajným službám.
A co když jo?
A v tom je jádro pudla. Technologie, to je jedna stránka věci a společenský systém je druhá stránka věci. Dokud bude systém demokratický a společnost svobodná, nemá se čeho bát občan vjíždějící do Břežan, do OC Nový Smíchov (a kamkoli jinam) anebo když se dováží na trosky fragmentu dálničního systému.
Pokud převládne vylepšená demokracie s přívlastky, jako byla lidová a rýsuje se liberální, až se začnou kriminalizovat názory a ustavovat správné postoje a někdo napíše kritéria a podle nich budou posuzována slova a sta budou ztotožňována s činy jež se nikdy nestalo, pak ano, pak bude důvod k panice.
I v tom případě, že by žádné kamery nebyly.
V současnosti to tak není. Nicméně ostražitosti není nikdy dost.
To je dobře mít na paměti. Aktuální jekot kolem šmírování mi přijde přehnaný. Znepokojeně se rozhlížím, zdali na něm neparazitují koncepty, které by nejraději zavedly ten spravedlivější a svobodnější řád, ve své režii a gesci. Netvrdím, že to tak je. Jenom ty instinkty mě varují a ježí mi chlupy na zádech.
Zpátky k pejskům. Konečně jsou zakukleni, můžu pít ranní kávu a procházet web. Až do chvíle, kdy se v jedné z těch zakuklených makovic zrodí podezření, že po zahradě chodí kocour. Ne, že by kocouři nechodili. Stává se,že já vidím kocoura a psinděry se zabývají něčím zcela okrajově darebným. Já pomlčím a nechám kocoura kocourem, jak přijde, tak odejde. Ne tak psinděra. Tedy, vždycky je to Nora, která vylítne, seskočí z křesílka, deka za ní vlaje jako čabraka a spěchá ke dveřím.
Není kocoura na zahradě. Jsou tam dva hulákající psi. Musím počkat, až se vyhulákají, navrátí domů, zaujmou místo na křesílkách a začnou se domáhat zakuklení.
Pak se vrátím ke kávě a webu. Pomyslný kocour přichází jen jednou, naštěstí.