Zajímavý ukazatel je tzv. Big Mac Index. Hodnotí se v něm, kolik kde stojí velký McDonaldům hambáč. V jeho ceně najdeme hospodářský průřez – efektivitu zemědělství i cenu energií. Na začátku roku stál u nás 85 korun, kdežto v USA 5,67. Dolar by podle toho měl stát 15 kaček, stojí skoro třiadvacet. Zajímavé je, že podhodnocené vůči dolaru je i euro. A opět, tohle je pohodlné těm, kdo vyvážejí do USA, kdežto americké dovozce to znevýhodňuje. I to je jeden z důvodů, proč Donald Trump na Evropu prská.
Koruna byla vůči západním měnám podhodnocená vždycky a ještě dlouho bude. Z praktického hlediska je důležité, o kolik to bude. Vzpomínám, jak dlouho to trvalo, než jsem „tam venku“ měl pocit, že dát si pivo je rozmařilost, jako kdybych si dneska dal na Champs Élysées šáňo. Dnes si to pivo dám bez mrknutí oka, po patnácti letech.
Nicméně, řečeno s Járou Cimrmanem: po patnácti letech, není to přece jen málo?
Jdeme tedy loukou, Gari někde zkoumá myšičky, Nora se drží při mně. Uprostřed louky lidé s pejsky, to víte, vidím na tu dálku jen základní tvary a barvy. Jeden ten pejsek se váhavě blíží. Barvu má nazrzlou, že by to byl Cézar?
Byl to Cézar. Nora se k němu zvolna vydala a taky on kráčel velmi pomalu. Zastavovali se a pak zase udělali pár kroků a pauzovali. K plotu se ženou jak velká voda a skáčou na plot a štěkají. Teď se přibližovali opatrně. No, přivítali se, a Cézar pak skákal na Ljubu, na mě si netroufl, před časem mi to udělal jednou a stačilo mu podrazit nohy a podruhé už to neudělá. Pozdravili se plaše a odběhli.
Divoké city si projeví, až bude mezi nimi plot.