Bezprecedentní poprask se strhl kolem Hany Lipovské. Skupina devatenácti pokrokových senátorů, jistě že nechyběl Jiří Dienstbier a Marek Hilšer, napsali otevřený dopis, vyslovující nad nominací podiv. Záminkou si vzali pochybovačné výroky Hany Lipovské o smyslu veřejnoprávní televize. Byla to dozajista jen záminka, Hana Lipovská často publikuje, mimo jiné i u nás na Psu. Naposledy se vyjádřila kriticky k Milionu chvilek pro demokracii a před tím hájila V4, odmítala euro a odmítla mýtus o čecháčkovství – to je přece dostatečný důvod, proč ji upálit! Polínka na hranici se našla snadno a nezbylo než najít sirky. Ty se nabídly samy sebou, byl to ten pochybovačný výrok o smyslu české televize.
V kompetenci paní Lipovské nebylo, není a nikdy nebude zrušení České televize. Pokud bude parlamentem zvolena, její primární úkol bude dohled nad hospodařením a ten může zdatný ekonom dobře vykonávat, ať ČT miluje nebo o ní pochybuje. Naopak si myslím, že kdo ji miluje, bude mhouřit oči nad eventuálním mrháním peněz koncesionářů, takže logika napovídá, že skeptický kontrolor je dobrý kontrolor, protože nebude mít sklony k nadržování.
Věc má ještě jednu rovinu.
K Ustavení obou rad je stanovena demokratická procedura. Pánové Dienstbier, Hilšer a další se pokusili předběžně kádrovat a apriorně vylučovat. Nejkomičtější na jejich postoji jsou jejich fráze o demokracii a svobodě slova. Oni naprosto otevřeně a jednoznačně ostrakizují odborně kvalifikovanou osobu za její názory a ohánějí se při tom demokracií a svobodou. Tak tohle dokáže jenom liberální demokrat.
Naštěstí zvítězila demokracie, tedy autonomní a neovlivněný soud pověřeného orgánu. Zbytek zůstává na sněmovně. Ta buď zařadí paní Lipovskou do šestice nových členů televizní rady nebo nezařadí. Jistě to bude politické rozhodnutí, ale parlament je přece politický orgán, takže politické rozhodnutí mu nemůže nikdo vyčítat. Štěpení společnosti pokračuje a nesměřujeme do klidných časů.
Jdeme tedy loukou, Gari někde zkoumá myšičky, Nora se drží při mně. Uprostřed louky lidé s pejsky, to víte, vidím na tu dálku jen základní tvary a barvy. Jeden ten pejsek se váhavě blíží. Barvu má nazrzlou, že by to byl Cézar?
Byl to Cézar. Nora se k němu zvolna vydala a taky on kráčel velmi pomalu. Zastavovali se a pak zase udělali pár kroků a pauzovali. K plotu se ženou jak velká voda a skáčou na plot a štěkají. Teď se přibližovali opatrně. No, přivítali se, a Cézar pak skákal na Ljubu, na mě si netroufl, před časem mi to udělal jednou a stačilo mu podrazit nohy a podruhé už to neudělá. Pozdravili se plaše a odběhli.
Divoké city si projeví, až bude mezi nimi plot.