Sanders jede
Naše země asi není jediná, ve které občané kromě svých vlastních voleb bedlivěji sledují americké prezidentské volby. Alespoň někteří. Bůh ví, jak by to dopadlo, kdyby v roce 1989 byl americkým prezidentem Jimmy Carter a ne Donald Reagan. Možná, že bychom se plácali v dozvucích nějakého dalšího pokračování reálného socialismu nebo dokonce nereálného, kdyby naopak v Moskvě vyhrál – po popravě Michaila Gorbačova – nějaký stoupenec tvrdé linie. Třeba zrovna Vladimír Putin, proč ne, když uvažujeme o možném a nemožném.
Znalci amerických poměrů předpokládají, že zvítězí opět Donald Trump, podivná figura, která se chová tak trochu jako Batmanův protivník Joker, ale dociluje pozoruhodně dobrých výsledků. Ty mu asi zajistí opětovné vítězství, nicméně fantazírujme a co se asi stane, když vyhraje jeho demokratický protivník.
Aktuálně není zdaleka jasné, kdo se mu za demokraty postaví, nicméně v nedělním klání o nominaci vyhrál přehledem senátor Bernie Sanders. Tento bezmála osmdesátiletý levičák prosazuje prakticky všechno, co – dotaženo do důsledků – zničí všechno, na čem stojí americká prosperita a svoboda. Do voleb je ještě daleko, ale zase ne tak moc daleko. Pro posouzení soudobé atmosféry – nejen americké – je politováníhodné, že takovou figuru někdo bere vážně, a tím hůř, že má Sanders oporu v mladé generaci.
Je pozoruhodné, jak ten socialistický experiment je přitažlivý a navádí k opakování, ačkoli všude, kde ho realizovali, katastrofálně zkrachoval.
|
Čtěte
digineff.cz. Navštěvujte
facebook.com /Digineff.cz
Dá to? Nedá to?
Na procházkách se mě pejskové drží, mají mě v dohledu, abych jim neutek a vždycky vědí, kde jsem, i když se zabývají nějakou důležitou činností, jako je například vyhrabávání myšího krále. Když se dojde na rozcestí, Gari sice pokračuje a volí libovolně, ale Nora se zastaví a čeká na můj pokyn, vlevo nebo vpravo.
Takže jdeme, pejskové dvacet metrů přede mnou. Přes cestu vichřice svalila tři kmeny, těsně vedle sebe. Gari přeskočila všechny tři naráz, Nora přehupkala jeden po druhém, hup, hup, hup. Já se pomocí nordic hůlek vydrápal na první a chystal jsem se, že překráčím z prnvího na druhý, z druhého na třetí a pak rozvážně sestoupím.
Nora se zastavila, hlavu na stranu, a pátravě hleděla: vida ho, prďolu. Dá to, nebo si nabije hubu? Co když si zlomí hnátu? Co budeme dělat?
Překážku jsem překonal, Nora se rozběhla za Gari a já je následoval. Náno pitomá, táhlo mi hlavou. Zatím jsem vždycky vezl k veterináři já vás, vy na úrazuvku mne nikdy!