 |
To se říkalo za minulého režimu, ale nic vážného se tím nemyslelo. Spíš to byl jen vtípek za závěrečná slova Reportáže psané na oprátce, která se obyvatelstvu, zvláště pak dětem, cpala horem dolem. Dnes z toho zbyl slogan LIDÉ ZDĚTE – prodejce cihel ve stavebninách.K neblbnutí vyzývají obyvatelstvo prezident Miloš Zeman a ministr vnitra Jan Hamáček v souvislosti s nákupní horečkou. Je to ale jako v Obecné škole, kdy po výzvě, aby žactvo v mrazu neolizovalo železné zábradlí hned mráz přilepil nezbedníky ke klandru. Lidé budou nakupovat o to víc, jakkoli mají oba pánové pravdu.
Jde o chřipku. Když se podíváme na tiskovou zprávu ministerstva zdravotnictví – namátkou – z loňského roku, na sto tisíc obyvatel připadalo průměrně 1684 nemocných chřipkou. To je 1,6 procent obyvatelstva, na 10 milionů je to tedy sto šedesát tisíc lidí. Letos je to podobné, předloni – březnové číslo – 1923 nemocných na 100 tisíc obyvatel.
Počet nemocných koronavirem na sto tisíc obyvatel… nula. Načež lidé berou krámy útokem.
Ale asi zase ne tak moc. Jak kde. Odpoledne jsem byl v Břežanech v Tescu, v regálech se špagetami a rýží ubylo, ale nezely prázdnotou tak, jak jsem to viděl na fotkách na webu po návratu domů. Jasný pokyn těm, kdo to ještě neudělali, aby běželi a vykoupili ten zbytek.
Je to zřejmě hnusný druh chřipky. Ona chřipka dovede být hnusná. Podle odhadů loni zemřelo na chřipku 2 tisíce lidí, samozřejmě na její následky zpravidla v kombinaci s jinými fatálními neduhy. Dva tisíce lidí! A brali lidi útokem krámy? Je to všechno složitější. Lidi se ani tak nebojí chřipky jako takové, ale toho, že – dejme tomu – se vyhlásí karanténa a zásobování se sekne. Což zase není tak nereálná představa. Proto je důležité, aby exekutiva komunikovala s lidmi otevřeně, čestně, nic nezamlčovala, nelhala a chovala se racionálně.
Vytáhnout lidi z letadla, nechat je v čekárně s jinými lidmi a pak je nacpat do izolačního stanu, to je příklad idiotství, nikoli racionálního chování.
Takže ono to heslo lidé bděte, neblbněte, platí obecně.
|
|
Jdu dál, zahnu do naší ulice, pejskové přede mnou a neviditelná Nora hodně vpředu. Abych ji neviděl. Jenže musela počkat před vrátky a důvod neviditelnosti byl jasný: v hubě nesla plesnivou čtvrtku chleba.
Bůh sám ví, kde k ní přišla, jisté je, že ji třímala v hubě a tvářila se, že má hubu prázdnou. Zatracená vopice… kdyby nás někdo potkal, mohl by si myslet, že chudáčkovi nedáme nažrat.
Ale tady kolem jsou lidi psů znalí a vědí, jak to s pejsky je. Kdybyste jim doma podávali křepelky nadívané kaviárem, ulovený plesnivý chleba má vyšší prioritu.