Příběh koronaviru je zvláštní v tom, že z deseti milionů obyvatel asi málokdo osobně potkal někoho, kdo byl opravdu postižen. Šílený je ten raketový nárůst a kdo má aspoň minimum představivosti, hrozí se následků, jaké by nastaly, kdyby se situace podcenila. Takže tedy určitý typ lidí šije roušky a nosí roušky. Jiný typ lidí je jaksi kritické letory. Soustřeďuje se na ten bordel, že roušky nejsou. Ten typ lidí je bystrý k chybám. Vynikajícího výkonu dosáhl kolega Mitrofanov v Novinkách, když vytkl premiérovi Babišovi, že vypadá unaveně a zbytečně. Zajímalo by mě, kolik toho naspal v minulém týdnu Babiš a kolik Mitrofanov. Ten ale ví, že až epidemie opadne, přijde občanská společnost a vládě to pěkně spočítá. Tím asi myslel Milion chvilek pro demokracii, který momentálně patří k těm firmám, které trpí vládními restrikcemi.
Tahle mezní situace ale bude mít delší trvání a hluboké následky. Pořád totiž přežívá vize, že je to chřipka s dobrým pí ár. U nás zatím nikdo neumřel, zato na chřipku obyčku exne patnáct set lidí ročně. Lidi neberou situaci vážně. Běhal jsem dnes po Břežanech s rouškou na obličeji a byl koukali na mě jako na magora. Za týden to bude, troufám si předpovídat, hodně jiné. To asi už budou mrtví a počet nakažených bude mít čtyřciferné číslo. Pro lidi určitého typu bude tahle mezní situace mít efekt povzbuzení k neobvyklé intenzivní činnosti.
Neobvyklé činnosti nejspíš čekají na mnohé z nás. Jestli je tahle čínská metla školení kázně pro zhýčkané evropské publikum, a na to už to vypadá, potrvá to půl roku, možné déle. Pak bude evropský svět jiný a my v něm. Možná že se přestane míň blbnout, pak by se osvědčilo přísloví, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Čekal jsem, že na mě budou dorážet, štěkat a tak. Nic takového. Berou roušku jako něco naprosto samozřejmého.
Dokonce si možná myslí – tak konečně má náhubek někdo jiný než pes. Ale asi si to nemyslí, tady ve Zvoli je zóna hodných psů a náhubek… tady nosím zatím jenom já. :-)