Týden poté
  Žijeme první týden v abnormálních podmínkách, na jaké nemohou pamatovat ani ti, kterým je sto let. Žijeme v podmínkách přísného omezení, a že podle výzkumů jen pětina občanů to považuje za zbytečnost je neuvěřitelné. Mám osobní zkušenost jen z bydliště, tedy z vesnice za okrajem Prahy, a skutečně tu každý dodržuje příkaz nosit roušky a pohyb osob je minimální. Je ovšem třeba myslet na to, že je to skutečně běh na dlouhou vzdálenost. Opatření by se měla projevit až tak za týden, až doběhnou deseti až patnáctidenní lhůty. Je třeba počítat i s tím, že něco jiného je skutečný počet nakažených se skrytou nákazou, počet nemocných a počet nemocných označeným po vyšetření. Vážně nemocných je pět, jeden zjevně na hranici smrti a bude mu aplikován zkoušený dosud neschválený prostředek.

Je třeba počítat tím, že budeme postupně ztrácet trpělivost, otupovat, budeme čím dál víc rozmrzelí. Velmi pravděpodobně nás čekají špatné zprávy.

Role Evropské unie
Unijní orgány se zasadily o to, aby šiřitelé obsahu typu Netflix ulevili přetíženým datovým sítím prostě tím, že sníží kvalitu obrazu a tudíž stáhnou datový objem. To je bezpochyby správné opatření a kdyby z Bruselu přicházela takováto rozumná opatření, určitě by ubylo euroskepticismu. Současná krize znamená pro koncept unie výzvu. Není pravda, že národní státy jsou přežitek a že jsou toxické. Příklad s Netflixem je politicky ukázkový: ano, to je něco, co by národní státy zařizovaly zdlouhavě s pochybným výsledkem. Střechový orgán to udělá rychle a účinně. Přitom princip subsidiarity by měl být základem celého konceptu. Nedělejme si iluze, že budoucí odchod pandemie jaksi automaticky usnadní reformu unijních institucí. Vliv ale pandemie bude mít, tím spíš, že národní státy po ranách zdravotních budou hojit rány ekonomické. To možná bude ta nejtěžší trhací zkouška, jakou unie za dobu své existence zažila.

Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Štěkání na nepravý strom
Ljuba podezírá Noru, že si vymýšlí, když – zpravidla ráno – vyletí s pelechu a sápe se na dveře a chce do zahrady honit kocoura. Není tam žádný kocour. Naopak, stává se, že kupříkladu já, všechno jenom ne Ostrovid, vidím na zahradě kocoura a ani Nora, ani Gari o něm nemají potuchy. Ljuba tvrdí, že si Nora vymýšlí, aby se mohla dostat na zahradu a do trávníku vyčůrat díru, eventuálně se tam vykadit. Já tu teorii přijímám jen částečně, protože někdy Nora ani nekadí, ani nečůrá.

Včera takto vyběhla už později večer, byla tma. Šel jsem se podívat – a ona štěkala na strom. Gari tyhle její výlety sice sdílí, ale vlažně. I tentokrát jí pomáhala jen aby se neřeklo. Žádný kocour na stromě nebyl. Byl tam někdy v minulosti? Na lecjakém stromě byl někdy v minulosti kocour, to by se musela uštěkat. Nejspíš jenom chtěla dělat důležitou. To se tak někdy mezi psy i lidmi děje.

Neviditelný pes na stromě