Třicet navíc
Zřejmě se schyluje k třicetidennímu prodloužení mimořádných opatření, jak se eufemisticky nazývá to, co prožíváme. To znamená polovinu května. Jsme připraveni vydržet i to, že to bude trvat déle než do poloviny května?
Zdánlivě se pořád nic moc neděje. Mrtvých je devět. U nás neskladujeme těla na zimním stadionu s vyhlídkou, že bude třeba použít stadion fotbalový. U nás to nedošlo tak daleko, že se pacienti nad pětasedmdesát rovnou posílají umřít. O tom jenom čteme. Děje se to v Itálii, ve Francii a Španělsku. Hranice jsou uzavřené a najednou to už nejsou země dosažitelné hodinou cesty letadlem za dva tisíce ká čé letenka, ale je to vzdálený svět, o kterém jenom čteme podivné příběhy v novinách.
Byl jsem se podívat po Praze. Omlouvám se, nebyla to nekázeň, jsem novinář a chtěl jsem zprostředkovat svědectví. Centrum, rozkmit od Karlova mostu po Václavské náměstí. Málo lidí, ale nikoli pusto. V podstatě turisté. Opakovaně jsem slyšel ruštinu. Fotografování se selfíčky, skopičiny na mostě, partička mládenců. Nekárám, jen sděluji, co jsem viděl.
O těch skutečných hrůzách jen čteme v médiích.Vypadá to, že je všechno pod kontrolou. I ten taxikář už je na tom líp. Děkovat vládě a krizovému štábu nebudeme, ona nám opozice vysvětlila, že to udělali všechno špatně a jsou to v podstatě svině, jak víme od pana Kalouska. S těmi rouškami opravdu zavařili na průser, měli přece čekat že ta světová pandemie musí přijít.
Dobře, takový je současný stav. A teď znova, jsme připraveni na pokračování?
Zatím je co jíst a máme – asi už zdaleka ne každý – z čeho to zaplatit. Elektrika svítí. Autobusy jezdí. I ta voda v řece teče. Ptám se ale, jak se na to budeme dívat, až se potáhne ten další třicetidenní termín.
Otázka zcela na závěr: zvedne ruku někdo, kdo ještě pociťuje enviromentální úzkost?
|
Čtěte
digineff.cz. Navštěvujte
facebook.com /Digineff.cz
Zlaté časy pro pejsky
Chápu, jak kde, někde mají krušné časy. U nás ve Zvoli ale platí to, co je v titulku, pejskové se tu mají dobře soudě podle toho, kolik lidí potkávám na pejskovské procházce. Před koronou to byl jeden, dva nanejvýš. Teď mám pocit, že je krajina posetá postavičkami lidskými a psími. Pan profesor Prymula by ani nemusel dělat kolem toho bouřku. Na louce toho moc nenakazíme, i kdybychom těch virů s sebou tahali pytel. Co ale také musím poznamenat, všichni tady nosíme roušky. Je to až překvapující, jak rychle se tohle opatření ujalo. A pejskové? Těm by nevadilo, ani kdyby se pánové převlíkli za kominíky. Procházka, to je to hlavní, procházka, to je to, co platí.