Naše exekutiva šla cestou restrikce a bez diskuse – úspěch je v tom, že zatím nedošlo k výstřelkům, kdy se hroutí instituce a pacientům není dopřána péče, protože kapacity nestačí. Ovšem jsou zavřené klíčové výrobní podniky a služby hynou. Chceme to? To je ta klíčová otázka trade off.
V pondělí se spustil systém chytré karantény. Zde se Václav Klaus staví jednoznačně proti. Má pochybnosti o tom, jak úředníci budou zacházet se získanými daty. No, zatím ty největší skandály s machrováním s daty se týkaly soukromých subjektů, nikoli států. Facebook nestydatě obchodoval s daty klientů a u nás je v živé paměti skandál kolem firmy Avast, zaměřené na ochranu klientů a jako bokovku si dala prodej jejich dat. Tady zase Klaus ohřívá svoji vlastní ideologickou polívčičku. Do jeho trade off, musí vstoupit i další faktory. Jeho útok na experiment, který sotva začal a výsledky ani nemůže mít, je zaslepený, demagogický a předpojatý. Rozum do hrsti: když budu uvažovat něco za něco, pak ochotně sdělím svoje stanoviště (můj operátor ho stejně zná, pozor, to není zavedení nové sledovací techniky, ale je to využití stávající praxe) výměnou za to, že nebudu muset dřepět doma a mohu se vydat do kina nebo na výstavu (jedno i druhé budou otevřené). Opravdu to nebudu považovat za blbej kšeft.
Takže znovu k jádru věci. Hledání rovnováhy je správné a zasluhuje veřejnou debatu. Ukazuje se, že Andrej Babiš ani Jan Hamáček se nedokáží přenést přes hranice každodenních úkolů – ty zřejmě vykonávají v mezích možností a sil a to není málo. Debatu o dalším směřování za rámec každodennosti otevřel až Václav Klaus, tedy člověk koncepční. Bohužel ani on není schopen překročit vlastní stín.
A ještě něco. To, co se děje, není český problém. Jsme součástí světového problému, přinejmenším celoevropského. Kdyby tak v čele Evropské unie stál někdo koncepční! Bohužel tam stojí autorka střihu na stejnokroje pro těhotné tankistky Bundeswehru. Což ale bohužel nic nemění na skutečnosti, že se podařilo ekonomický stroj zbrzdit, ale uvést ho znovu do pohybu – a za to se Václav Klaus správně přimlouvá – nepůjde jen na české půdě.
Teď ale nastaly ty noční mrazy. Takže i Nora jde ráno ven, dorazí na práh a tam narazí čumákem na hradbu studeného vzduchu. Ha! Tak to tohohle vám chodit nebudu, čůrejte si sami! Načež odchází do obýváku, kde si už Gari hoví na svém křesílku. Neříkala jsem ti, dává jí najevo, že v tomhle se vůbec nedá čůrat?