Ta nonšalance se dá snadno pochopit. Je čtvrtého, respektive pátého dubna. Do konce měsíce se toho může stát! Buď to bude lepší a pak celkem logicky nastane vhodná chvíle pro změnu stavu. Nebo se to zhorší a v následujícím jednání bude nutno mimořádná opatření prodloužit. Jsou zde hlasy podporující radikální ukončení mimořádného stavu v půli dubna. Ty ale nejspíš nebudou mít v parlamentě podporu, protože podle výzkumů veřejného mínění veřejnost vládní opatření podporuje. Pro mimořádný stav ale zcela objektivně je tvrdý argument: pro nákup zdravotního materiálu není třeba šíleného byrokratického postupu, výběrových řízení a následných protestů a arbitráží, jak to známe kolem každého většího nákupu z veřejných prostředků. Prodloužit nebo neprodloužit? Tady bude hodně záležet i na vývoji u sousedů. I kdyby všechny koronaviry u nás vychcípaly, my sice bychom mohli odhodit roušky a vyrazit do kina a na pivo, ale kola ekonomiky se budou roztáčet až v souvislosti s celoevropskou a celosvětovou situací. V tomto procesu by mohla Evropská unie popadnout dech a mohla by hodně pomoci. Na obzoru ale leží jeden velký temný stín:
O šílenství zvaném zelený úděl se přestalo mluvit. Ten nespadl z nebe. Prosadily ho levičácké zelené politické formace Západu. Jakmile krize opadne, vjede do nich život. Budoucnost Evropy tedy není ani ve výsledku zápasu s koronavirem, ten musí dříve či později dopadnout dobře. Škody ale po pandemii zůstanou obrovské a zelení fanatici by je mohli znásobit. Zatím jsou zticha.
Ale ozvou se.
Co to má společného s pejsky? Nemělo by mít nic. Odehrává se to tak, že jsem doma u psacího stolu a Michal s Luďkem jsou v ofisu. Je to propojené nějak internetově, já mám před sebou na stojánku mobil a komunikuju jaksi videotelefonicky. No a jde to do světa, dneska to bude zase od 15 hodin na Facebook.com/Digineff.cz. Takže to vypadalo tak, že komunikuju a komunikuju, a po půl hodině to omrzelo Gari. Ta cleou dobu ležela na pelechu a dělala že spí a ve skutečnosti poslouchala ty řeči o expozici a cloně a ohniskových vzdálenostech. Po půl hodině vstala z pelechu, šla ke mně a vlezla mi na klín a dala najevo, že těch řečí bylo už fakt ale hodně. Takže jsem ji zase zahnal do pelechu a to vše se dělo pod dohledem kamery, načež jsme se vrátili k našim technickým debatám.
Myslím, že posluchači to brali jako osvěžení. Jsem zvědav, jestli se to dnes zopakuje. Třeba se chopí příležitosti Nora!