Jasné oznámení termínů zmírňuje nejistotu, která jistě jde každému na nervy: co se bude dít, ptáme se. Neměli bychom ale propadat iluzím. Z vládní road map čiší snaha vyhovět požadavkům opozice, aby vypracovala plán. Chcete plán, tady ho máte. Tuhle hru ale nehraje pan Havlíček kontra Pekarová Adamová. Česká filiálka světové pandemie se mírní proto, že tu jsou tuhé poměry. Jakmile se rozvolní, může se vše obrátit k horšímu. Navíc tu zbývá velká hrozivá neznámá v podobě hospodářského poklesu. Jan Švejnar v úterý v rozhlase ujišťoval, že vize ministryně Schillerová na sedm hubených let je nemístně pesimistická. Mezinárodní měnový fond odhaduje propad Česka o 6,5 procent. Naši ekonomové odhadují propad na 12 procent a Václav Klaus st. Předvídá dvacetiprocentní.
To vše jsou teoretické diskuse nad něčím, co má příliš mnoho faktorů. Nicméně je zřejmé, že k oživení bude třeba velkého úsilí od všech aktérů, od politické reprezentace i od hospodářských složek. Záměrně užívám pojmu politická reprezentace. Týká se to vlády a jí spřízněných formací stejně jako opozice. Opozice se zatím omezuje na kritiku, že všechno, co vláda dělá, je opravdu špatně. Výsledkem je v úterý zveřejněná road map. Ta dává naději, že to někdy skončí, ovšem s tou výhradou, že se vše může kdykoli jakkoli změnit, pokud se situace negativně posune.
Jaký prostor tedy opozici zbývá? Obrovský. Náš hospodářský život je rdoušen tisíci omezeními. Balast protichůdných zákonů vytvořil z hospodářského života džungli. Směšné jsou sliby, že oživení bude důsledek investiční činnosti. Investovat se u nás rozumně nedá. Jak to dopadlo s dálnicemi, s modernizací železnic, s nádražím v Brně, s druhou větví obchvatu Plzně… a to cituji jen to, o čem náhodou vím. Využijme mimořádné situace, ukliďme a odstraňme překážky z cesty. V tom by se mohla politická reprezentace spojit.
Ale ona se nespojí. Víte proč? Protože ty překážky tam namnoze opozice nakladla taky, když byla ve vládě.
Malý vnouček Eliášek přišel na novou hru. Přišel… tedy, pravda je taková, že jsem ho trochu navedl. Vozí se na vratech. Ljuba stiskne puntík, vrata se zavírají, Eliášek jásá. Zavřou se, Ljuba znovu stiskne knoflík, vrata se otevírají a Eliášek jásá. Nezdá se, že by ho to někdy chtělo přestat bavit a představuji si, že bude takhle jezdit pořád, Ljuba už bude mít palec velký jako gramofonovou desku a mladistvý Eliáš bude z těch vrat balit holky: „Co takhle malý svezení, zlato,“ bude tokat.
Nebude. Jsou tady dvě strážkyně pořádků, Gari a Nora. Sabotéři. Ona ta vrata jsou jištěná infra paprskem. Dokud se otevírají, paprsek nic nedělá, ale při zavírání paprsek motor vypne, když do něho někdo vleze. Což se v případě Gari a Nory děje pořád.
Takže to Eliáška to vození na vratech omrzí. Holky bude muset balit jinak.