Před měsícem jsem v žertu tvrdil, že krize s čínským virem skončí, až se o ní přestane psát v novinách. Zdá se, že ta situace nastává. Na koronu se sice dál umírá, ale ono se jaksi pořád umírá na kde co. Od pondělka budou otevřené malé krámy a těm velkým se dala šance se zmenšit. Plastovou páskou. Takže končíme.
Někdo ale začíná. Čtvrteční soudní rozhodnutí – pokud se nestane něco zvratného a v našem právním systému není nic vyloučeno - dalo signál k lavině žalob proti státu ve věci náhrady škody. Je úžasné, že tomu opozice tleská. Ona se tváří, že ten stát není její, že je snad Babišův a tak tedy ať dostane zakouřit. Je to kalkul na to nejhorší, kalkul na rozvrat, krizi, nezaměstnanost – ta Babiše konečně smete. Načež nastoupí Pekarová Adamová s Fialou po boku, Bartoš bude honit provinilce do vězení, a duha prosperity se rozklene od Šumavy k Jeseníkům.
Třeba to tak dopadne. Třeba ne. Třeba to dopadne ještě jinak, až to všechno rozpustíme, protože proč se držet něčeho nezákonného.
Pořád je k pátku večer v Česku 7236 nakažených, čínský virus se nezměnil a má stejné nevyzpytalelné vlastnosti, někomu skoro neuškodí a jiného zabije a je nakažlivý i bez příznaků.
Přitom celá tahle taškařice začala tím, že si pár lidí jelo zalyžovat do Itálie a vrátilo se domů.
Poznatek z včerejšího odpoledne – a z odpolední předchozích: nepamatuju, že by ve všední den bylo v lese tolik lidí jako potkávám teď. Rodiny s dětmi, kolaři, běžci. Ono to má jeden pozitivní efekt na Noru. Ta se totiž bojí lidí n kole a stane se, že se lekne a pak štěká. Ten reflex měla už jako štěně, jezdil jsem tenkrát kolem ní na kole, abych ji to odnaučil. Zmírnilo se to, ale nikdy to nepolevilo úplně a když se někdo najednou za námi vynořil, reagovala podrážděně.
Kdyby měla teď štěkat, musela by se uštěkat. Kol je všude plno. Ne snad, že bych proti tomu něco měl a lidem to nepřál, naopak. Jenom je to divný, že zrovna za karantény… Ano, každý má na puse šátek nebo roušku. Zkrátka, karanténa zaplnila les, přinejmenším ten náš, přilehlý ke vsi.