Ono je to trochu jako ve Švejkovi, když nějakýho Boušku z Libně osmnáctkrát vyhodili od Exnerů a vždycky se jim vrátil, že zapomněl pravítko. Soud jim to hodí na hlavu, mají z toho v podstatě ostudu a teď to chtějí znovu. Zdá se, že mají nakročeno na druhou zásadní chybu při řešení přírodní katastrofy, jíž je koronavirová krize. První chybou byl ten právní trik, později napadený Městským soudem. Tohle je ale vážnější.
Že si Česko vede v krizi dobře je výsledek několika faktorů. Včasná reakce exekutivy, to je jeden klíčový faktor. Výčitky ze strany opozice, že vláda nebyla připravena, že nebyly roušky, že jednala chaoticky, to jsou trapné žvásty těch, kteří s rukama v kapsách přihlížejí, jak jiní hasí a kritizují, že hasič má nakřivo čepici. Reakce byla rychlá a přinesla výsledky.
Druhý faktor je ale neméně důležitý. Byla to reakce veřejnosti. Veřejnost přijala nečekaná, až drastická opatření s porozuměním a vzala si je za své. Pro statisíce lidí to byla opatření bolestná, statisíce lidí jsou existenčně ohroženy a krušné časy čekají nás všechny, i když nám nepatří hospoda nebo hotel. Lidé ale důvěřují, že opatření jsou rozumná a jsou ochotni spolupracovat.
Nelze to ale natahovat do nekonečna a nelze překračovat hranice. Ten zákon opravdu dává bianko šek, což až dosud byl oblíbený argument opozice, dosud používaný krajně nevhodným způsobem. Teď by to ale byl opravdu bianko šek a skutečně by se naplnilo to, před čím varuje například Václav Klaus, že se restrikce stane normou a že omezení svobody bude trvalé.
Novela se připravuje dlouho, snad byla i dobře zamýšlena, přichází ale v krajně nevhodnou chvíli. Vyvolá prudkou debatu, konec konců i moje glosa je součást té debaty. Bude hodně záležet i na tom, jak ji veřejnost přijme. Zda uvěří, je skutečně v jejím zájmu, aby mohlo ministerstvo zdravotnictví podle uvážení zavřít nákupní centra a rušit veřejné akce. Na vlastní pěst.
Naši pejskové mají takové místo, které je jako cukrárna pro chlapečky nebo holčičky. Je to garáž. Tam skladuju pytle s granulemi. Kupuju to vždycky jaksi globálně, abych nemusel pořád myslet na to, zdali mají pejskové co žrát. V garáži je depot granulí (nepamatuju, že by v té garáži někdy stálo auto, od toho snad garáže ani nejsou, mám mnoho známých co mají garáž, ale v žádné nepřechovávají auto), v zádveří mám plechový barel a do něho granule z pytle přesypávám. Pro pejsky je ovšem daleko zajímavější ten kout v garáži. Tam jsou pytle. Je jich hodně. Posvátné místo.
Hodně? Nejdřív hodně, pak míň a nakonec jen poslední pytel. Zájem ochabuje, už to není ono. Bude třeba obnovit atraktivitu svatostánku.
To je ale budoucnost. Teď, aktuálně, je poutní místo v plné síle.