O střetu zájmů Andreje Babiše se může, ba dokonce musí diskutovat a diskutuje se o něm už od roku 2013, kdy naplno vstoupil do politiky. Ten střet zájmů tady je, třetině voličů nevadí a protože tvoří jednolitý blok, trvale válcuje dvě třetiny, kterým je to jedno nebo jim to vadí a každopádně se nedokáží shodnout. Nicméně je to naprosto a výhradně česká vnitropolitická otázka a žádná komise Evropského parlamentu do toho nesmí strkat nos.
Je tu ovšem druhý úhel pohledu.
Andrej Babiš se nedokázal věrohodně zbavit Agrofertu. Věrohodné by bylo, kdyby ho prodal nějakému jinému vlastníku, s nímž by neměl nic společného. V zahraničí znají jiná řešení, Babišovo řešení bylo, že firmu přepal na manželku a to je tak trapné a do očí bijící, že to snad ani nestojí za komentář. A jsme u toho druhého úhlu pohledu.
Agrofert čerpá unijní peníze. Čili – unie dává peníze Agrofertu. No a tak to ve světě chodí, že ten kdo někomu peníze poskytuje by měl mít právo rozhodovat o podmínkách. Prostá logika tedy napovídá: je tu naprosto jasná perspektiva, že unie přestane Agrofert dotovat a dokonce že bude požadovat nazpátek peníze už vyplacené.
Paradox je, že to Andreje Babiše osobně nijak zvlášť nepostihne. Dopadne to na firmu, tedy na konkrétní lidi, kteří v ní pracují. Vzhledem k velikosti a významu Agrofertu to může mít i širší společenský dopad. Projeví se i v politickém tlaku? Pak ovšem by se mohla změnit ta úměra, že Babišův nesporný střet zájmů třetině voličů nevadí. Záleží na tom, na kolik procent z té třetiny by eventuální zarach dotací Agrofertu dopadl.
Podškrtnuto, sečteno: neochota zbavit se Agrofertu a naopak pošetilá akvizice médií vytvořily Andreji Babišovi obrovské koule na noze, takže mu znesnadňují výkon funkce, do níž se nesporně demokratickou cestou dostal. Bez Agrofertu a médií by mu bylo lépe. Je to volba mezi Kosteleckými párky a pozicí premiéra demokratického státu.
Naši pejskové mají takové místo, které je jako cukrárna pro chlapečky nebo holčičky. Je to garáž. Tam skladuju pytle s granulemi. Kupuju to vždycky jaksi globálně, abych nemusel pořád myslet na to, zdali mají pejskové co žrát. V garáži je depot granulí (nepamatuju, že by v té garáži někdy stálo auto, od toho snad garáže ani nejsou, mám mnoho známých co mají garáž, ale v žádné nepřechovávají auto), v zádveří mám plechový barel a do něho granule z pytle přesypávám. Pro pejsky je ovšem daleko zajímavější ten kout v garáži. Tam jsou pytle. Je jich hodně. Posvátné místo.
Hodně? Nejdřív hodně, pak míň a nakonec jen poslední pytel. Zájem ochabuje, už to není ono. Bude třeba obnovit atraktivitu svatostánku.
To je ale budoucnost. Teď, aktuálně, je poutní místo v plné síle.