Vzpomínáme pětasedmdesátého výročí vítězství nad Německem, které podlehlo šílené ideologii. Vzpomínáme v době, kdy Německo podléhá neméně šílené ideologii multikulturalismu a selektivního ekologismu – selektivního v tom smyslu, že jde na ruku určitému vybranému druhu průmyslu. Samozřejmě s tím současná situace nemá co dělat, výročí je výročí a že svět ekonomicky klopýtl a kouká, co udělat dál, je druhá věc. Co bude dál nevíme, čeká se druhá vlna, nikdo neví, kdy přijde a jak se projeví.
Do toho kvílí naše armáda, že nadále bude hrkat v technice třicet, čtyřicet let staré.
Opírám se v těchto glosách o špetky selského rozumu, takže se táži, nelze to řešit tím, že se bude preferovat český průmysl?
Zákony to nedovolují. Ale nejsou to přírodní zákony typu gravitačního zákona anebo zákona namazaného krajíce. Jsou to lidmi stanovené zákony. Nelze je u vousu prorokova změnit, aby se preferoval český průmysl?
Což si myslím, že by mělo platit obecně, ale to jsem asi zašel hodně daleko. Tím spíš, že se dneska těžko definuje, co je český průmysl.
Až dosud se o malého Eliáška mateřsky starala Nora. Ale nějak se stalo, že ji chlapeček přestal bavit – a roli převzala Gari! Nora lítá po všech čertech, kdežto Gari jde dva kroky napřed. To ona musí být vždycky první. Hlídá si distanc a pořád se ohlíží, jestli se chlapečkovi něco neděje. Každou chvíli se vrátí a kolem chlapečka se tulí. Čert ví, co to do ní vjelo. A dva čerti vědí, jak dlouho jí to vydrží.